Dnes jsem si k mikrofonu pozvala pana Š´ Ťüna. Mnozí z vás ho jistě znají z rozhlasových vln. Pan Š´ totiž léta pracoval a dnes jako důchodce každý čtvrtek stále dochází do české sekce Čínského rozhlasu pro zahraničí, jejíž řady posiluje.

Moderoval především pořad Čínská ekonomika a finance, kterému zůstal věrný i po odchodu do penze, v němž informuje o čínské ekonomické politice, obchodu, financích, ekonomických reformách, ale i otevírání se Číny světu, restrukturalizaci průmyslu a ekonomickém rozvoji v jednotlivých částech Číny.

Mnoho informací se z této rubriky dozvědí zahraniční obchodníci, podnikatelé a investoři, kteří se hodlají v Číně angažovat na poli podnikání nebo obchodu.

Pan Š´ je současně nejdéle sloužícím pracovníkem české sekce čínského rozhlasu. Začal v ní pracovat hned v roce 1968, kdy zahájila vysílání. A samozřejmě také studoval bohemistiku na pekingské univerzitě.

Já jsem pan Š´. V roce 1968 začínám tady studovat a pracovat. Dosud už více než 40 let.

Jaké byly začátky? Kdybyste měl srovnat, jak se pracuje dnes a jak jste pracovali tehdy.

Samozřejmě tady u nás došlo k velkým změnám. Tehdy, když jsem začal pracovat tady, tak nás bylo jenom 15 pracovníků. Většina pracovníků absolvovala Institut cizích jazyků v Pekingu. Samozřejmě tehdy všechnu práci jsme museli udělat sami.

Jezdili jste tenkrát do Československa na nějaké stáže?

Na Karlově univerzitě jsem byl na stáži, před více než 10 lety. V Praze jsem byl jeden rok. V roce 1986 až do 1989 jsem pracoval na ambasádě v Praze.

Dnes studenti jezdí do Česka na stáž jen výjimečně, není to pravidlo, že by každý student bohemista jede do Česka. Myslíte si, ýe jeden rok stáže pomůže?

Samozřejmě, pomůže. Hlavní je, že před stáží v Praze, jsem už byl v Praze, kde jsem pracoval na ambasádě. Hlavně si myslím, že učit se cizímu jazyku je nejlépe v zemi, kde se mluví česky.

Jak jste se vy dostal k češtině?

Studovat jsem začal asi v roce 1965, to jsem se začal učit česky. Hlavně čeština a čínština – mezi těmito dvěma jazyky jsou velké rozdíly.

Dneska v Pekingu studuje asi 24 studentů češtinu. Je to hodně nebo málo?

Já myslím, že to je akorát.

Dnes tedy studují češtinu každé 4 roky, neotevírá se bohemistika každý rok. Jak to bylo za vás?

Obvykle to bylo potřeby práce. Podle potřeby našeho rozhlasu. Nemělo to jistou kontinuitu.

Jak si do dneška udržujete znalost češtiny?

Čtu. Často čtu.

Jako cizinec, máte pocit, že se čeština trochu mění. Je to kontinuální, pomalé, máte možnost si na ty změny zvyknout? Jak to vnímáte.

Samozřejmě mám. Je to podle situace. Každý jazyk má nová slova. Zejména za nové situace, hlavně cizí slova.

Na slyšenou u dalších pořadů, třeba už zítra u Čínských zajímavostí, se těší vaše dnešní průvodkyně Ivana.