Pan Dong ze středočínského města Wuhan vysvětlil svůj názor na příkladu dvou pracovníků A a B. Oba dosáhli věku 60 let, ale pan A nemá pevné zddraví a chce ve stanoveném věku odejít do důchodu, tedy v 60 letech. Ale pracovník B je velmi zdravý, chce pracovat až do 70 let. Za dnešního uspořádání musí oba v 60 letech ukončit práci a začnou pobírat důchod. Takový způsob není pro oba racionální. Pan Dong má navrh, aby ten, kdo chce v důchodovém věku dále pokračovat v práci, musel stejně platit sociální pojištění a jakmile chce odejít do důchodu, jeho důchod by měl být vypočítán podle prodloužené pracovní doby.

Paní Zhang z Pekingu se domnívá, že z hlediska lidských zdrojů je odchod žen do důchodu v 55 letech plýtvání ženskými zdroji. Ženy v takovém věku se nacházejí po ideologické stránce, oborové kvalifikaci a komplexních schopnostech v nejlepší době, v tzv. zlaté době s nejmenším zatížením v domácností. Průměrná délka života Číňanů se prodlužuje, průměrný věk čínských žen je vyšší než mužů, proto odchod žen do důchodu v 55ti letech znamená značné plýtvání lidskými zdroji. Ve významu rovnosti muže a ženy mají muži a ženy stejnou společenskou odpovědnost, mají stejné právo získat sociální zdroje a příležitosti, což právě odráží cíl výstavby harmonické společnosti. Důchodový věk žen v současnosti znamená, že v pěti leteh, kdy ženy jsou poměrně zdravé a mají méně rodinných břemen ztratí příležitost nést sociální odpovědnost a získat sociální zdroje. Rovnost muže a ženy by měla být bezpodmínečná.

Pan Hou také z Pekingu je justiční pracovník. Na tento problém se dívá z hlediska profesních zvláštnsotí soudců a staví se za to, aby brzký odchod do důchodu neodpovídal zákonitosti růstu a vyspělosti soudců. Při řešení právních případů mají soudci kromě odborných znalostí i zkušenosti, příklady a události, které slyšeli, četli nebo zažili. Po pravdě řečeno, věk přes padesát nebo i přes 60 let je nejlepším obdobím pro vykonávání soudcovské profese. Mnoho čínských soudců ve věku přes 50 let ustoupí na druhou linii, což znamená velké plýtvání justičními pracovníky, což nepřispěje ke kvalitě řešení případů.

Kromě zkušeností a zručnosti při řešení případů mají soudci staršího věku klidnější povahu, méně se honí za osobní slávou a zájmy, což odpovídá pasivitě a neutralitě čínské justice. V současné Číně nepracuje mnoho soudců staršího věku, většina soudců je ve věku pod 50 let. Taková věková struktura je špatná. V mnoha zemích ve světě platí, že soudci odchází do důchodu ve věku přes 65 či 70 let. Některé země mají pro soudce doživotní práci.

Poslední pan Liu pochází z největšího čínského města Shanghai. K důchodovému ustanovení má připomínky už dlouhou dobu. Uvedl, že Čína má dostatek schopných pracovníků, ale někdy dochází kvůli jejich špatnému umístění a užívání k vážnému plýtvání lidskými zdroji. Mezi špatné umístění a užívání lidských zdrojů patří ustanovení důchodového věku. Jeho syn si myslí, že otec má pravdu. Někdo je schopný a chce jít do důchodu později, někdo je slabší a chce žít v důchodu dřív. Klíčovým bodem je otázka důchodu. V současnosti je ale v Číně více lidí než pracovních příležitostí. I kdbybyste byl sebevíc schopnný, mnoho lidí čeká na vaše pracovní místo. Jestliže obsadíte místo napořád, co budou dělat jiní? To je pravda. Proto důchodová reforma otevírá mnoho otázek. Ale pan Liu věří, že s pokrokem společnosti se tento problém postupně a racionálně vyřeší.