V Pekingu žije sběratel starožitností, který nedáno otevřel vlastní muzeum. Jeho sbírka ztělesňuje rozvoj sběratelství v uplynulých 30ti letech, kdy Čína podnikala reformy a otevírání se světu, a také svědčí o každodenních změnách Pekingu, ke kterým daly impuls právě reformy a otevírání se světu. Sběratel Bai Ming vám v dnešním pořadu prozradí svůj příběh.

Bai nám řekl, že jeho sběratelská činnost se datuje do doby prosazování čínských reforem a otevírání se světu. Po spojení státního a soukromého majetku a kulturní revoluci v 50. letech minulém století, začalo čínské sběratelství stagnovat. Obchody se starožitnostmi zmizely a sběratelství, které mělo dlouhou historii, přežívalo pouze mezi lidmi.

„Tehdy nebyly starožitnosti považovány za dobré věci, byly neužitečné. Pamatuji si, že na konci 70. let minulého století neměly starožitnosti dobré postaveni v srdcích obyvatel. Pokud lidé nějaké měli, tak je prodali."

V roce 1978 začaly čínské reformy a otevírání se světu, které přinesly nový impuls pro čínský sběratelský trh. V 80. letech minulého století se začal rychle rozvíjet turistický průmysl a poptávka zahraničních turistů proměnila čínské starožitnosti a malby v důležité zboží. Bai Ming se v té době zaměřil na sbírání a začal pečlivě sledovat trh s porcelánem."

„starožitnosti mé rodiny byly rozprodány na začátku čínských reforem a otevírání se světu. Reálně jsem začal sledovat trh se starožitnostmi na konci 80. let minulého století. Tehdy se podstatně změnil lidský život a začaly se měnit také kulturní ideály. Můžeme říci, že popularita lidového sbírání výrazně vzrostla na konci 80. let."

S pokroky 21. století vstoupilo čínské otevírání se světu do nové etapy. Spolu s rychlým rozvojem čínské ekonomiky začal být po krátké úpravě trh se sbírkami velmi živý. Na čínském území se objevily trhy s uměleckými díly. To udělalo na Bai Minga velký dojem:

„Lidé říkají, že kuriozity se sbírají v době rozkvětu, zatímco v době nepokoje lidé dávají přednost zlatu. Nevěděl jsem, že obyvatelé mají tak rádi sbírání historických předmětů."

Bai Ming pracuje jako náměstek generálního editora pekingského elektronického vydavatelství audií a videí. Padesátiletý Bai Ming má ještě jeden známý titul, je šéf pekingského muzea porcelánu Mumingtang. Bai Ming otevřel své muzeum Mumingtang v roce 2001, po ročním úsilí. Toto muzeum se nachází na jihu Pekingu a můžete zde vidět více než 60 tisíc kousků porcelánu. Je zajímavé, že návštěvníci se mohou vystavených exponátů dotýkat.

V dnešní Číně je sbírání po jídle druhou nejběžnější zálibou běžných obyvatel. Podle průzkumu je nyní v Číně asi 80 miliónů sběratelů a tento počet se každoročně zvýší o 10%. Webové stránky, časopisy a populární televizní programy postupně plní život moderních lidí, sběratelé jsou klidní.

Před 20 lety se chtěl Bai Ming stát sběratelem. Dnes pokračuje v této cestě a nadále sleduje svůj sen.