Dobrý večer milí posluchači, ze Sichuanu vás naposledy zdraví Hana Staňková. Dnešní den a dnešní pořad věnujeme národnostní menšině Qiang, která žije na území provincie Sichuan a současně i v zemětřesením postižených oblastech. Kultura Qiang má 3000 let dlouhou historii. I když minulost této národnosti dokazují pradávné nápisy na věštebních kostech, jejich jazyk, který se řadí do sino-tibetské jazykové skupiny, neexistuje v písemné formě. Lidé národnosti Qiang využívají čínské znaky. V době vlády dynastie Ming a Qing se tato kultura proslavila nádhernými výšivkami, včetně pohodlných vyšívaných bot, a také krásnými koberci.

Podle sčítání lidu z roku 2000 žilo na území Číny přes 300 000 příslušníků této národnosti. Po zemětřesení bude toto číslo pravděpodobně nižší, protože některé oblasti v Bei Chuanu, které tato kultura obývala, dnes už neexistují. Na jednom z takových míst v Bei Chuanu zmizela i velmi dobrá škola národnosti Qiang, na které studovalo 2700 dětí. Některým z nich se podařilo zachránit a právě pro ně bylo po zemětřesení potřeba najít náhradní vzdělávací institut. Svoje prostory nabídla firma na výrobu televizorů Chang Hong ve městě Mian Yang, kde dnes studuje více než 3000 dětí.

Možná vás zaujme, že po zemětřesení počet studentů vzrostl. Jak nám vysvětlil ředitel školy, je to proto, že poté, co mnoho dětí při katastrofě zahynulo, nabídla škola možnost studia i všem jejich sourozencům, pro které by bylo jinak obtížně projít přijímacím řízením.

Na škole dnes pracuje 210 profesorů, z nichž někteří působí jako dobrovolníci z univerzit v jiných městech. My jsme měli možnost mluvit se studentkou hudební výchovy z Pekingské university, která sem přijela pomáhat vyučovat hru na klavír. Dozvěděli jsme se od ní, že původně byla hra na klavír zamýšlená jen jako forma hudební terapie, ale později se ukázalo, že některé děti národnosti Qiang jsou opravdu velmi talentované, a proto se hře věnují více. Měli jsme dokonce možnost navštívit i jednu takovou třídu, kde byly pro děti připraveny místo lavic elektrické klavíry.

Přestože v ostatních školách vláda přísně dbá na dodržování pravidelných nácviků pohotovosti pro případ zemětřesení, v této škole zatím neproběhl ještě ani jeden. Podle psychologů je pro tyto děti stále ještě příliš brzo na to, aby si připomínaly hrůzy, které zažily. Přesto se děti na první pohled nelišily od ostatních jejich vrstevníků. Školu jsme navštívili zrovna v době, kdy se studenti ze všech tříd vyhrnuli na venkovní hřiště, aby se jen tak honili, hráli fotbal, volejbal ping pong nebo badminton. Ano, samozřejmě, potkali jsme i několik z nich, kteří přišli v důsledku katastrofy o končetiny. A pak najednou zazvonilo a my jsme uvízli doslova v řece dětí, která se hrnula na oběd. Smály se a povykovaly úplně stejně, jako kdysi my.

Druhá část našeho putování za kulturou Qiang nás zavedla do vesnice Lei Gu v horách, kde vláda pomohla po zemětřesení postavit místním lidem krásné nové, ale přitom tradiční kamenné domy. Vesnice by se měla stát významnou turistickou destinací. Žije tady asi 290 lidí, kteří se mohou díky turismu věnovat rozvíjení své vlastní kultury, místo toho, aby obtížně hledali práci na stavbách v jižní Číně.

To je ode mě ze Sichuanu všechno milí posluchači. Zítra se budu těšit na slyšenou u Čínských zajímavostí už zase z Pekingu. Pekný den vám přeje Hana Staňková.