Dobrý večer milí posluchači, další díl Čínských zajímavostí vám přináší Hana Staňková. 12. května uplynul přesně rok od velkého zemětřesení v provincii Sichuan. My se k událostem toho dne ještě na okamžik vrátíme, a to společně s Američanem Seanem Walkerem, který už tři roky vyučuje na první čínské soukromé škole ve městě Du Jiangyan asi 30 km od epicentra zemětřesení.

Sean Walker: Byla to velice děsivá zkušenost. Řekli nám, že celé zemětřesení trvalo asi 90 sekund. 90 sekund se může zdát jako chvilka, ale tehdy mi to připadalo nekonečné. Vzpomínám si na ten strašlivý hluk, jakoby těsně kolem vás projelo několik vlaků. Země se třásla. Všichni jsme se shromáždili venku na basketbalovém hřišti a já si pamatuji, jak se studenti vzájemně objímali a křičeli, bylo to velmi, velmi těžké.

H.S.: Co následovalo bezprostředně po zemětřesení?

Sean Walker: Bezprostředně po zemětřesení vypadl elektrický proud, byli jsme bez vody a jídlo nám museli vozit. Báli jsme se jít dovnitř budov. Začali jsme stavět stany a usilovali jsme o to pracovat společně. Na tyhle chvíle mám také spoustu zvláštních vzpomínek. Na to přátelství, které vznikalo, na to, jak všichni pracovali společně – čínští i zahraniční učitelé. Nikdo přesně nevěděl co má dělat a do toho přicházely dotřesy, které by mohly být samy o sobě poměrně silným zemětřesením. Je opravdu těžké popsat strach, který tyhle dotřesy vyvolávaly. Všichni se báli, že se to stane znovu a že poprvé jsme jen měli štěstí. Bylo to nepříjemné, i když jsme spali venku. Myslím, že jen myšlenka na zemětřesení děsila všechny, kdo to zažili. Pamatuji si, jak jsem jel poprvé do města a všude kolem byla zkáza. My tady ve škole jsme byli relativně v bezpečí, ale když jsem se dostal ven a viděl všechna ta mrtvá těla.... Já a další učitelé jsme začali pomáhat a učit děti na různých místech mimo školu. Pokoušeli jsme se trošku rozptýlit všechen ten stres a strach.

H.S.: Podle tiskové agentury Xinhua bylo do záchranných prací nakonec zapojeno 135 000 čínských vojenských, policejních a lékařských oddílů z 58 okresů a měst. Jak rychle pomoc přišla?

Sean Walker: Jak rychle tady byli vojáci už si přesně nevybavím, ale velice rychle. Během dvou nebo tří dnů a do pěti dnů tu byla i spousta dobrovolníků. Přijeli ze všech částí Číny. Připravovali jídlo a povzbuzovali ostatní. Dokonce s nimi bydleli i ve stanech. Je to velmi laskavé k ostatním, dává jim to najevo podporu a lásku - když je někdo, kdo nemusí, ochoten žít ve stanu. Jen když si na ty stany vzpomenu, uvnitř bylo někdy i přes 37°C.

H.S.: Stany, ve kterých lidé žili pomalu nahradily řady bílo-modrých provizorních domků čínské vlády, které poskytly ubytování 11 milionům lidí, které zemětřesení připravilo o střechu nad hlavou. Když jsme se do těchto oblastí vypravili po roce s potěšením jsme zjistili, že na některých místech se domky pomalu demontují, protože lidé, kteří je obývali, se postupně stěhují do svých vlastních nových domů. Ano, všude v postižených oblastech se čile staví, protože vláda poskytla místním lidem výhodné půjčky.

Sean Walker: Tento rok je pro nás myslím nejdůležitější vrátit se zpátky k normálu. Ano, bylo to hrozné, mnoho lidí zemřelo, ale život pokračuje. Myslím, že pro mě je asi nejobtížnější mít stále na mysli, že někteří z našich studentů ztratili rodiče, protože v průběhu školního roku se prostě občas na rodiče ptáme. Máme tady jednu dívku v páté třídě, která přišla o oba rodiče. Vy se ptáte a vidíte tu bolest …. Musím ale ocenit Číňany, oni jsou velmi rezolutní, snaží se s tím nějak vypořádat, snaží se udělat to nejlepší a já obdivuji jejich odvahu, obzvlášť odvahu téhle malé slečny, způsob, jakým odpovídá na otázky. A někdy to nebyla ani tak necitlivost z naší strany. Někdy to byl někdo jiný, kdo přišel zvenčí a pokládal otázky bez znalosti situace. A vy jen sedíte opodál a nejste schopni udělat nic. Můžete jenom sledovat studenty, jak se s tím vypořádávají. Myslím, že to je celkem tvrdé pro studenta páté třídy.

Milí posluchači, události, ke kterým došlo loni po velkém zemětřesení v Sichuanu nám připomenul Sean Walker, který pracuje jako učitel na první soukromé škole v Číně. Na slyšenou u Čínských zajímavostí zase příští týden se bude těšit Hana Staňková.