Ve svém článku uvádí deník China Daily příklad života jedné typické pekingské rodiny, která reprezenuje tzv. střední čínskou vrstvu.

Každý den začíná stejnou všední rutinou: pan Zhang Ping, jemuž je 38 let, vozí každý den ráno rodinným buickem svou dceru Zhang Fangran do školy, pak jede do svého zaměstnání do Čínského světového obchodního centra. Jeho žena, paní Cao Ling, je úřednicí na ministerstvu zahraničních věcí. Ta opouští domov na pekingském předměstí a míří do své práce metrem.

Každý večer se Cao a Fangran vracejí domů kolem 6. hodiny. Cao připravuje pro rodinu večeři a není nijak překvapena, když ji manžel Zhang zavolá, že musí zůstat v práci déle a na večeři nepřijede.

Cao se snaží se svou dcerou povečeřet do nejdříve, aby své osmileté dceři umožnila poté, co ta napíše domácí úkoly, udělat ještě další vzláštní cvičení a aby sama měla čas přečíst nějaké knihy, jež souvisejí s její prací.

Tato rodina – s tím, že má vlastní by, auto, vhodnou práci, slušný příjem a společenské postavení, je považování za součást nově vznikající střední třídy.

Znahg a Cao si však nemyslí, že by mohli být považováni za součást této skupiny. „Snažíme se dotáhnout naše životy do tohoto společenského postavení," říkají oba. „Na jednu stranu si užíváme kvalitního života. Na druhou stranu žijeme pod velkým tlakem."

Zátěž domácnosti

Zhang v postavení vedoucího pracovníka středního stupně v realitní poradenské firmě, jež je spoluvlastněna cizí společností, vydělává ročně 150 tisíc juanů (tedy 18,750 dolarů). Jeho žena, administrativní pracovnice Ministerstva zahraničních věcí, vydělává ročně kolem 40 tisíc juanů (5 tisíc dolarů).

Zhang řekl listu China Daily, že rodina musí vydat 4 tisíce juanů (500 dolarů) každý měsíc po dalších dvacet let na splátky za jejich byt o rozloze 140 čtverečních metrů, který si koupili za cenu 8 tisíc juanů (1 tisíc dolarů) za jeden čtvereční metr.

„V roce 2002 jsme zaplatili základní cenu za byt v hodnotě 300 tisíc juanů a za auto (Buick sedan), což bylo 180 tisíc juanů, a to vyčerpalo všechny naše úspory," říká Zhang.

Naštěstí Cao vlastní další byt na jihu Pekingu, který získala zásluhou bytové politiky v době plánovitého hospodářství před několika desetiletími.

„Nyní tak získáváme 2 tisíce juanů měsíčně za pronájem tohoto bytu, což částečně kryje splátky naší půjčky," říká Cao.

Výdaje, které investuje do naší dcery, zejména na její vzdělání, jsou dalším velkým výdajem.