Pekingská kachna je neznámější pochoutka hlavního města Číny, její barva je na první pohled úžasná, kvalita masa je velmi vysoká, chuť je dokonalá, doma i v zahraničí je kachna známá jako čínská delikatesa.

Říká se, že pekingská kachna je kvalitní druh kachen, v současnosti se řadí k těm nejkvalitnějším druhům kachního masa na celém světě. Tvrdí se, že tento speciální druh kachen se začal chovat asi před tisíci lety, je to proto, že císaři z dynastií Liao, Jin a Yuan měli rádi lov, občas se jim podařilo ulovit bělostnou divokou kachnu, později se tento druh kachny začal i chovat, bylo poté dosaženo vyšlechtění skvělého čistokrevného druhu, podařilo se získat druh kachny, který se může pochlubit dnešní kvalitou masa. Takzvané nucené krmení je jedním ze způsobů, jak zajistit, aby byla kachna krásně tučná. Navíc pekingská kachna se asi před sto lety stala známou i v Evropě a Americe, považuje se již velmi dlouhou dobu za pokrm té nejvyšší kvality.

V období Severních a Jižních dynastií (420-589) se v zápiscích o nejcennějších pokrmech objevil záznam o tzv. opékané kachně, za Jižních Songů se pečená kachna stala oblíbeným pokrmem městského obyvatelstva. V té době nebyla pekingská kachna populární jen u běžného obyvatelstva, ale také v rodinách vysoce postavených osob, jako byli generálové či literáti. Později dynastie Yuan zničila město Lin´an a přesunula hlavní město do Dadu, dnešního Pekingu. Společně s tím se do nového hlavního města přesunuly různé techniky, stejně tak se do nového hlavního města přemístily speciální techniky využívané při přípravě pekingské kachny, toto jídlo se později stalo císařským pokrmem číslo jedna. Pekingská pečená kachna se stala pro svou vynikající chuť oblíbenou pochoutkou v císařském paláci za Mingů i Qingů. Za Mingů byla kachna pokrmem, který nemohl chybět u příležitosti oslav Lampionového svátku. V té době se tomuto jídlu začalo oficiálně říkat pekingská kachna (beijing kaoya), společně s rozvojem společnosti se stávala jídlem nejen pro císařský dvůr, ale i pro běžné Číňany.

Potom, co byla založena republika, sláva pekingské kachny den ze dne rostla, navíc se stala populární i po celém světě. Říká se, že premiér Zhou Enlai si také rád pochutnával na tomto jídle, zval i zahraniční hosty, aby pekingskou kachnu ochutnali. Kvůli odpovídajícím požadavkům rozvíjející se společnosti dnešní restaurace nabízející pekingskou kachnu již používají moderní systém technik přípravy jídla, chuť oblíbeného pokrmu se tak ještě vylepšila.

Nejznámějším řetězcem restaurací, který se specializuje na pekingské kachny, je Quanjude (全聚�?). Jeho zakladatel Yang Quanren byl dříve majitelem obchodu s kuřaty a kachnami, později se mu podařilo nashromáždit dostatečný kapitál a otevřel si svou restauraci Quanjude. Pozval šéfkuchaře, kteří dříve vařili císaři, díky tomu se pekingská kachna stala oblíbenou u normálních lidí.

Do kachního těla se udělá malá díra, aby se mohly vybrat vnitřnosti, poté se kachní žaludek opláchne vodou, potom se otvor uzavře a kachna se pověsí nad oheň do trouby. Díky této metodě se nestane, že by se kachna vysušila. Kůže opečené kachny je poté tenoučká a křupavá, je to ta nejchutnější část z celé kachny. Pec, do které se kachny věší, má díru, ale žádná dvířka. Používá se datlové dřevo, hruškové dřevo nebo dřevo z jiných ovocných stromů jako palivo, když dřevo ovocných stromů hoří, nekouří se z něj, oheň je nízký a vydrží dlouhou dobu. Kachny v peci musí být rovnoměrně rozmístěny, aby se krásně opekly ze všech stran. Opečená kachna vypadá krásně na pohled, barva připomíná čínské datle, kůžička je krásně křupavá a jemná, navíc má příjemnou vůni ovocného dřeva, pouze takováto kachna může být označována za pravou pekingskou.

Například restaurace specializující se na pekingské kachny Dadong v Pekingu kvalitě pokrmů věnuje velkou pozornost, jako palivo se používá pravé dřevo z jabloní, chuť jídla je zde bezpochyby excelentní. Pan Dadong dříve pracoval v restauraci Quanjude. Určitě můžete vyzkoušet si na tenké placičky přidat trochu drceného česneku, je to neskutečně chutná a osvěžující kombinace, číšníci vás jistě rádi naučí, jak na to.