Buddha skáče přes zeď, čínsky fotiaoqiang (fo-tchiao-čchiang), je tradiční jídlo z Fuzhou (Fu-čou, hlavní město provincie Fujian, Fu-ťien). Vzniklo před více než sty lety a k jeho vzniku se váží tři lidové příběhy z Fuzhou:

První z nich: V posledním roce vlády císaře Tongzhi dynastie Qing (Tchung-č', Čching), roku 1876 našeho letopočtu jistý úředník z Fuzhou uspořádal na počest vysoce postaveného úředníka z magistrátu města Fuzhou Zhou Liana (Čou Lien) hostinu. Hostitelova žena ze Shaoxingu (Šao-sing) se sama ujala vaření a uvařila takzvané „plno štěstí a dlouhověkosti" (fushouquan, fu-šou-čchüan). Bylo v něm kuře, kachní maso, vepřové a několik druhů mořských plodů. To vše dala do kameninového demižonu od shaoxingského rýžového vína, ve kterém jídlo upekla.

Zhou Lian si jídlo nemohl vynachválit a nařídil svému úřednímu kuchaři Zheng Chunfaovi (Čeng Čchun-fa), aby jídlo napodobil. Zheng Chunfa prosil, aby ho přijali do kuchyně hostitele a ukázali mu, jak toto jídlo uvařili. Následně však pozměnil však recepturu. Použil více mořských plodů a zeleniny a méně masa, jehož chuť a vůně tak lépe vynikla. Později Zheng Chunfa opustil službu v úřední kuchyni, nashromáždil peníze a otevřel si restauraci Zahrada Quchun (Quchun yuan, Čchü-čchun jüan). „Plno štěstí a dlouhověkosti" se stalo jeho hlavním jídlem. Ve fuzhouském dialektu zní „plno štěstí a dlouhověkosti" podobně jako „Buddha skáče přes zeď" a v průběhu let se ujal druhý název, který se proslavil po celé Číně.

Druhý příběh: Ve Fujianu je zvykem, že když se dívka provdá do manželovy rodiny, třetí den musí uctít svojí tchýni a tchána a projevit jim úctu tím, že jim naservíruje jídlo a čaj, které sama připraví. Říká se, že jistá dívka z bohaté rodiny byla odmala hýčkaná a neuměla vařit. Večer, než ji rodiče provdali, si nevěděla rady a byla starostmi bez sebe. Matka jí proto mezi věno přidala všemožné exotické lahůdky. Jednu po druhé balila do lotosových listů a přitom jí vysvětlovala, jak je má správně uvařit. Koho by napadlo, že nevěsta všechny recepty zapomene? Ve svém neštěstí naházela všechny lahůdky do džberu od shaoxingského rýžového vína, zakryla ho listy lotosu a mrskla s ním do ohně. Druhý den celý dvůr prodchla libá vůně a celá rodina si pochvalovala vynikající jídlo. Buddha skáče přes zeď tedy vzniklo tak, že se „osmnáct jídel povařilo v jednom kotli".

Třetí příběh: Skupina žebráků každý den vyrážela s hliněnými džbány žebrat o jídlo. V hrnci se hromadily milodary, hlavně zbytky jídla ostatních. Se svou kořistí se poté scházeli a vše slili dohromady a vařili. Ve velkém džbánu to bublalo a linula se z něj taková vůně, že když ji ucítil jistý mnich, nevydržel svody, které dráždily jeho chřípí, přeskočil zeď a s radostí se jal hodovat.

Buddha skáče přes zeď se dělá tak, že se v kameninové nádobě nebo džbánu smíchá několik desítek ingrediencí. Ty pak budou všechny vonět po masu, ale zachovají si přitom vlastní chuť. Jídlo je měkké, vlhké a rozpadá se na jazyku. Má výraznou masitou vůni a vůbec je masité, ale není tučné. Ingredience pustí chuť a vůni, které se navzájem provážou, a tak je v původní chuti obsažena i chuť každé z ostatních potravin. Buddha skáče přes zeď je navíc výživné jídlo. Mezi jeho hlavní účinky patří, že obnovuje čchi a ozdravuje krev, čistí plíce a zvlhčuje střeva, brání slabosti těla a chladné energii. Můžete například smíchat talíř na nudličky nakrájené bílé ředkve, takzvanou „slámovou pláštěnku z ředkve", různou listovou zeleninu, talířek sójových výhonků se šunkou, talířek sušených zimních hub s osmahlými sójovými výhonky, těstové závitky nebo sezamové placky. Uvidíte, že výsledek bude mít plnou, lahodnou chuť.