Podle historiků pravá světová historie vychází od moře. Celnice vznikaly kvůli mezinárodnímu námořnímu obchodu. Ve skutečnosti byly ve starověké Číně „celnice" i v zemědělské době, ale nenazývaly se tímto jménem. Ať už měly jakákoli jména, tyto brány do země symbolizovaly vojenské, diplomatické a obchodní postavení. V čínském museu celnic byla shromážděna historie celnic, které jsou miniaturou historie státnosti.
Když jsme šli do čínského musea celnic, které bylo otevřeno na konci března, dozvěděli jsme se, že slovo „海关" (haiguan, chaj-kuan, celnice) vůbec není exotické. Zpočátku se jmenovaly „关津" (guanin, kuan-ťin, přechod a přívoz). V období Letopisů (zastarale období Jar a podzimů, 770 - 476 před našem letopočtem) vznikly první protocelnice, které sloužily jako vojenské přechody.
V první časti výstavy „Starověký přechod" jsou vystaveny například pasy vladaře oblasti E (E) ze státu Qi (Čchi), který byl vyroben v době 571 – 471 před našem letopočtem. Je to nejstarší pas, ze kterého je patrný tehdejší „systém přechodů a přívozů". Tento pár bronzových pasů byl vykopán v roce 1957 a 1960 v okresu Shou (Šou) v provincii Anhui (An-chuej). Jsou to pasy, které v době Válčících států (476-221 před našem letopočtem) král Chuhuai (Čchu-chuaj) vydal vládci oblasti E ze státu Qi. 
V době Západního Zhou (Čou, 1046-771 před našem letopočtem) v Číně vznikly vojenské přechody. V tehdejší době přechod plnil jen kontrolní funkci. Projíždějící obchodníci byli zkontrolováni, ale nebyli zdaněni. Až v období Letopisů různé vazalské země začaly na různých přechodech danit zboží. Z toho je patrné, že se funkce přechodu rozšířila z vojenské obrany ke zdanění. Později vazalské země na důležitých vodních a pozemních cestách zřídily přechody a přívozy. Jejich funkcí byla kontrola cestujících, zdanění a kontrola a zákaz pašování.
Pokud jde o původ slova celnice, v čínštině se celnice řekne „海关" (haiguan, chaj-kuan, doslova mořský přechod), proto jsou úzce spjaty s mořem. Ale celnice v čínštině nemívaly znak „海" (hai, chaj, moře), nazývala se „市舶" (shibo, š'-po, lodě jezdící mezi domácími a zahraničními trhy). Dříve, v době dynastie Han (Chan, 202 před našem letopočtem – 220 n.l.), přechody, které byly založeny ve městě Xuwen (Sü-wen) a Hepu (Che-pchu) dokázaly kontrolovat námořní obchod se zahraničím. Za dynastií Sui (Suej) a Tang (Tchang) (581-907) byl systém přechodů a přívozů zdokonalován. Za dynastií Tang (Tchang), Song (Sung), Yuan (Jüan) a Ming (Ming) (581-1644) byly ve městech Kantonu, Quanzhou (Čchüan-čou), Ningbo (Ning-po) a dalších přímořských přístavech zřízeny orgány shibo (š'-po), aby spravovaly dovozní a vývozní lodě, clo za zboží, nakupovaly zboží, na které byl uvalen státní monopol a řešily jménem vlády záležitosti dotýkající se zahraničního obchodu. Za dynastie Tang (618-907) Číně obchodovala spolu s oblastmi východní Asie, jihovýchodní Asie, jižní Asie, západní Asie a severovýchodní Afriky. Hlavní exportované zboží byl porcelán, čaj, kovy a hedvábí, dovážela se koření, léčivé byliny a nosorožčí rohy.
Do dynastie Qing (Čching, 1644-1912) byl Tchaj-wan oficiálně sjednocen a zakreslen na čínských mapách jako čínské území. Tehdejší vláda tam otevřela mořský průchod a založila přívoz, tak vzniklo pojmenování „海关", dnešní výraz pro celnici. Poté, co Čína prohrála opiové války, čínské celnice byly donucené rychle se rozvíjet.
Celnice nového typu se také jmenují „洋关" (yangguan, jang-kuan, zahraniční celnice), kterou založila vláda čínské dynastie Qing. Skutečnými hlavami těchto institucí byli však cizinci. V roce 1859 vláda dynastie Qing jmenovala Angličana Li Taiguo (Li Tchaj-kuo) vedoucím generálního celního úřadu. Cizinec tak začal kontrolovat správu čínské celnice. To bylo počátkem sta let zahraničních celnic. Generální celní úřad měl správní systém, který převzal z britského systému. Byla vytvořena síť celnic, která měla anglické vedoucí a ovládali je cizinci. Nabídla zemi dynastie Qing každoročně přes 30 milionů uncí stříbra, což byla třetina zisku. Pracovníci byli z více než dvaceti zemí a regionů světa, kromě Afričanů a původního amerického obyvatelstva celnice vypadaly jako malé OSN. Tento úřad řešil různé záležitosti nového typu podle nerovných smluv uzavřených po porážce Číny v opiových válkách a podle direktiv tehdejší státní rady. Kromě kontroly, zdanění, vyšetřování pašování a zajišťování statistik řešili také poštovní záležitosti, přístavní karanténu, nakup vojenských lodí a registraci ochranných známek.
Nejvíc ponižující bylo to, že toto oddělení také spravovalo záležitosti účasti Číny na světovém veletrhu. V tehdejší době byl světový veletrh nazýván Číňany „Hartův veletrh." Hart byl Angličan, 2. šéf generálního celního úřadu dynastie Qing a řešil především záležitosti celnice. Tato funkce byla v rukou cizinců až do roku 1904.
Pokud jde o největší exponát v museu celnic, ten je uložen pod zemí. V jihovýchodním rohu musea je podzemní výstavní hala. Je zde jen jeden exponát — „celnice 902". Je to loď o délce 58,5 metrů, vysoká 13 metrů a na nejširším místě široká 7,8 metrů. Její celkový výtlak činí 400 tun, je to jedna z lodí, které Čína navrhla a vyrobila sama a byla navržena pro fungování v oblasti delty Perlové řeky u Kantonu. Proč muzeum vystavilo loď? V roce 1992 bývalý vůdce Číny Deng Xiaoping (Teng Siao-pching) odjel touto lodí z města Shenzhen (Šen-čen) do města Zhuhai (Ču-chaj) a na 45-minutové cestě pronesl část významného projevu na své cestě na jih.
Tato loď byla spuštěna dne 20. července roku 1989 v celnici Gongbei (Kung-pej) města Zhuhai a dne 19. prosince roku 2009 oficiálně dosloužila. Nedávno byla postupně přepravena do Pekingu, poté, co ji společnost Cosco-Shipyard rozebrala. Následně se stala součástí sbírky Čínského celního musea. Za dvacet let služby Celnice 902 zachytila přes 1000 případů námořního pašování v celkové hodnotě 350 milionů yuanů. Ve skutečnosti je boj proti pašování stále důležitou funkcí celnicí od dob, kdy bylo zavedeno clo. Ve výstavní zóně o moderních celnicích jsou různé vzácné kulturní památky i zvířecí kožešiny. Jsou to výsledky boje celnic proti pašování.
(Světlana)
