Vezměme rozum do hrsti a chovejme se jako féroví rozhodčí, kteří pískají rovinu, čili nepřipískávají jedné ani druhé straně. Často čtu tučně nebo slyším kolem sebe hlasy, vypovídající o jakési totální izolaci Ruska pod diktátem evropsko-unijních a amerických sankcí, o bezmála bankrotující tamní ekonomice, prázdných obchodech, hladovějících lidech, div ne jako při obléhání Stalingradu atd., atd. Každý z vás se s něčím podobným jistě také setkal. Je docela nemožné toto míjet. Realita je však jiná, bez přehánění právě opačná.

Jak v oficiální zprávě uvádí ruské ministerstvo financí, za prvních šest měsíců letošního roku mělo příjem o 1,374 bilionu rublů vyšší než výdej. Po přepočtu měn to odpovídá přebytku 23 miliard eur. Jen z prodeje ropy a plynu »vytěžilo« v první polovině roku více než 100 miliard eur. Dvě třetiny prostředků, plánovaných na celý finanční rok 2022, již získalo z obchodování se surovinami. Zvýšené ceny znamenají, že Rusko dosáhlo vyšších výnosů i přes nižší prodaná množství surovin. 

V první polovině letošního roku vygenerovalo Rusko prodejem ropy a plynu více než 100 miliard eur. To je 66 procent plánovaných příjmů z prodeje fosilních paliv na celý rok 2022.

Ano, za tím vším se logicky skrývá zvýšená cena ropy, což Rusku hraje do not, zatímco ekonomika evropských států, máme k tomu nový příznačný termín, se střelila a střílí do vlastních nohou. Já bych řekl, asistovaná sebevražda v přímém přenosu.

Chcete-li výstižné srovnání, zde je: zatímco již schválený rozpočet Německa na rok 2022 počítá s deficitem kolem 140 miliard eur (druhý nejvyšší od konce druhé světové války!), ten ruský, jak jsem už zmiňoval, vykazuje za letošní první pololetí přebytek 23 miliard eur. Jen pro zajímavost – český je prozatím deficitní dvěma sty osmdesáti miliardami, ministr financí Stanjura však žádá novelu státního rozpočtu a navýšení schodku o dalších 50 miliard Kč.

Navzdory dehonestace stran globálních finančníků výrazně posiluje i rubl. Že prý jen na papíře…. Těžko k tomu cokoli smysluplného dodat, když to za mě a mnohem výstižněji řekl Seneca: »Mezi jinými nevýhodami smrtelné povahy je i ta slepota mysli, že nejenom jsme nuceni dopouštět se omylů, ale svoje chyby i milujeme.« 

Mám stále intenzivnější pocit, že Evropa se nejen do nohou dobrovolně střílí, ale že si je obě už dávno ustřelila. Byvši bez dolních končetin, hýbe se už pouze na vozíku, ovšem chová se, jako by tohoto vážného zdravotního handicapu nebylo.