Strategický plán společné zemědělské politiky (SZP) na období 2023 – 2027 - byl připraven  předchozí vládou a jejím ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem, projednán se všemi zainteresovanými oborovými a politickými subjekty včetně struktur EU.

Nová vláda Petra Fialy dvouletou práci na výsledném kvalitním dokumentu, který akceptoval potřeby českého zemědělství a zajištění potravinové bezpečnosti ČR, zavrhla a narychlo vytvořila politický paskvil bez komunikace s Agrární komorou ČR. Cílem je rozbít velké a střední podniky a přesměrovat část dotací malým zemědělským subjektům bez jakékoliv vazby na produkci. Směr od výroby a intenzity k extenzitě a redukci výroby.

Konkrétně základní dotace budou od příštího roku sníženy o 23% a tato částka bude použita na zvýšení přímých plateb na prvních 150 hektarů. Tato tzv. redistribuce je nejvyšší v EU. Návrh minulé vlády byl 10%, průměr zemí EU je cca 12%. Navíc platba nebude vázána na jakoukoliv zemědělskou produkci! Je to zásadní změna, která bude znamenat:

Ø  snížení stávající už tak nízké výroby a potravinové soběstačnosti

Ø  snížení velikosti zemědělských závodů

Ø  dotační spekulace

Politika současné vlády směřuje zemědělskou produkci k útlumu a to v situaci, kdy výrazně zaostáváme za intenzitou výroby západních zemí– viz následující srovnání ČR, Německo, Nizozemí, měřeno produkcí na 100 hektarů zemědělské půdy (100 ha z.p.):

                                  ČR                            Německo            Nizozemí

Mléko                75000 l/100 ha z.p.    170000 l/100 ha z.p.      621000 l/100 ha z.p.

Hovězí maso           21 t/100 ha z.p.            71 t/100 ha z.p.            208 t/100 ha z.p.

Vepřové maso         63 t/100 ha z.p.          326 t/100 ha z.p.            688 t/100 ha z.p.

Obdobný trend je i u dalších komodit ŽV - drůbeží maso, vejce. Přitom užitkovost jednotlivých kategorií ŽV je plně srovnatelná. Například průměrná dojivost populace mléčných krav v ČR je cca 9000 l mléka na jednu dojnici a laktaci 305 dní = evropská a světová špička.

I když země EU staré patnáctky plus z nových Polsko, dělaly doposud aktivní agrární politiku zaměřenou na rozvoj zemědělské produkce a potravinovou bezpečnost, tak přijetím Zelené dohody pro Evropu (Green Deal) se situace mění. Hlavním cílem reformy SZP podle Strategického plánu 2023-2027 je prosadit do zemědělské praxe Zelený úděl schválený Evropským parlamentem bez znalostí jeho dopadů, bez zpracování dopadových studií. Je jasné, že v praxi dojde ke snížení rostlinné i živočišné výroby, výraznému zvýšení výměry půdy pod ekologickými programy bez produkce. Podle ministerstva zemědělství USA, které si dopadové studie po realizaci Green Dealu v EU zpracovalo, dojde v Evropě ke snížení výroby potravin při současném zvýšení jejich cen, což je příležitost pro farmáře USA a jejich mohutné obchodní organizace. Dopadové studie mají Spojené státy zpracovány ve třech variantách. Ta nejtvrdší připouští snížení zemědělské produkce EU až o 20%! Samozřejmě, že nikoliv jednorázově, ale postupně. Evropská unie tedy směřuje k potravinové krizi a další strategické závislosti, přičemž Česká republika se svou vyspělou agrární soustavou v této krizi už je a ekonomické prostředky na její řešení v nejbližší budoucnosti nemá.

Ekonomická výkonnost, ekonomický rozměr zemědělství České republiky, měřeno ve stálých cenách roku 1989, nedosahuje úrovně roku 1936!!! Viz následující tabulka:

Historické srovnání zemědělské produkce ve stálých cenách roku 1989 (mil.Kč)

 Rok       produkce celkem        %      z toho produkce RV    produkce ŽV

1936           80.946,2              74,5             42.501,4                38.444,8

1989         108.633,2            100,0             44.694,4                63.938,8

2021           78.085,6              71,9             42.603,3                35.482,3

Uvedené údaje převzaté z ČSÚ dokládají nezájem polistopadových vlád o zemědělství, české potraviny a v širším smyslu o venkov. Současná vláda premiéra Petra Fialy nezájem a sestupnou trajektorii ještě více zdůraznila a redukce, zejména živočišné výroby, stavů hospodářských zvířat, pokračuje.

Takový vztah, nezájem o domácí produkci potravin, se doposud řeší dovozem potravin – mnohdy tisíce kilometrů. Například vepřové maso, které jsme v osmdesátých letech minulého století vyváželi, dovážíme ze Španělska. Soběstační jsme ve vepřovém mase, které tvoří tradičně základ našeho jídelníčku, pouze z 38%. Zeleninu, kterou produkoval ve velké kvalitě a čerstvosti mimo jiných okres Znojmo, dovážíme např. z fóliových pěstitelských regionů až z Portugalska. Brambory dovážíme z Egypta. Tolik pro ilustraci konkrétní příklady, kterých je možno najít bezpočet. Výsledek této nezodpovědné agrární politiky a nevyužívání vlastních přírodních podmínek k pěstování a produkci, směřuje při současném prosazování Zeleného údělu v zemích EU k potravinové krizi. Směřujeme k ní s plným vědomím v přímém přenosu. V budoucnu budeme zažívat pro nás doposud nepoznané a obtížně představitelné – budou chybět potraviny. Viz následující historická tabulka stavů chovaných hospodářských zvířat na území současné České republiky:

Živočišná výroba, stavy hospodářských zvířat (kusy)

Rok                   skot                                 prasata                      ovce

              celkem     z toho krávy     celkem   z t. prasnice

1936     3.078.194    1.800.859     2.106.755   274.820            40.362

1948     2.431.204    1.355.398     1.979.296   204.491           122.727

1989     3.480.582    1.247.567     4.685.333   312.414           399.023

2021     1,406.430       585.904     1.518.402     90.477           183.145

Z historické tabulky vyplývá, že v naší zemi došlo k výrazné redukci živočišné výroby, stavů hospodářských zvířat, zatímco agrárně významné země západní Evropy doposud růst tohoto sektoru nezastavily. Jsou to tedy ony, nikoliv my, kterých by se měl Zelený úděl týkat především. Případné tlaky na nutnou redukci živočišné výroby kvůli produkci metanu jsou v našem případě neopodstatněné a další zmenšování rozměru odvětví živočišné výroby bude mít katastrofický dopad na již tak silně omezenou soběstačnost v produkci živočišných výrobků.

Když udělám závěrečné shrnutí tohoto stručného dokumentu k Strategickému plánu SZP 2023-2027 pro Českou republiku, tak musím konstatovat následující závažná fakta:

1.      Agrární soustava v ČR dospěla do stavu, kdy nejsme schopni vyrobit vyváženou zemědělskou produkci – chybí produkce živočišné výroby

2.      Za tohoto stavu podporovat a zavádět současnou vládou extenzívní výrobu je ekonomický, sociální a politický hazard

3.      V současné politické nestabilitě provázené válečným konfliktem na Ukrajině a možném souběhu dalších negativních vlivů ( politických  - Zelený úděl a klimatických), může nastat skokový pokles zemědělské produkce v Evropě a v tom případě nemáme šanci dovézt cenově dostupné potraviny, pokud jaké na volném světovém trhu vůbec budou a zajistit potravinovou bezpečnost České republiky.

Závěr: Je životně nutné přehodnotit Strategický plán SZP pro Českou republiku a připravit se na nouzový stav z případné potravinové krize.

 Ing. Jan Veleba