Jistě všichni znáte jméno Konfucius. Je to polatinštěná verze termínu Kchung-fu-c, tedy Mistra Kchung, čínského myslitele, který žil na přelomu 5. a 6. století př.n.l. Tomuto velkému čínskému filozofovi budeme věnovat dnešní Posezení nad čínskou literaturou.

Narodil se v roce 551 př.n.l. ve státečku Li v dnešní provincii Šantung, ve východní Číně. Z jeho učení vycházela oficiální ideologie čínského imperia. Mládí prožil v chudobě, ale později prý nastoupil úředníckou dráhu ve státečku Lu. V roce 501 př.n.l. se stal ministrem veřejných prací a potom spravedlnosti. Tehdy jeho kariéra vrcholí. Vlivem intrik byl nucen vzdát se svého postavení a zbytek života se toulal po státečcích východní Číny a vyučoval ve svém rodném státě Lu. Umřel asi v roce 497 př.n.l.

Ve světle moderní kritické historie se objevuje tato tradice pouhou legendou. Konfucius nebyl nikdy ministrem a teprve na sklonku života dosáhl nějaké významnější hodnosti.

Je pravděpodobné, že byl v kontaktu se vzbouřenci z nižší šlechty proti různým větvím knížecího rodu, který se snažil rozdělit stát. Na jedné straně stojí úsilí mocných rodů, snažících se přetvořit stat v rodové domény a na straně druhé pak nižší šlechta a měšťané, kteří touží vytvořit jednotný stát, na jehož řízení by se měli podílet všichni, podle zásluh, vzdělání a charakteru. Je to hnutí demokratické, vylučující však z vlády naprosto lid, jenž byl jen předmětem patriarchální péče. Tyto myšlenky v zásadě formuloval Konfucius a proto se jeho učení stalo páteří byrokratického státu, jenž se v Číně vytváří během příštích 300 let.

My se teď začteme do Hovorů Konfuciových, které v roce 1940 do češtiny přeložil Vojtěch Lesný a Jaroslav Průšek.

(Dobrý muž) se nermoutí, že druzí lidé neuznávají jeho zásluh. Jeho jedinou starostí je, že by on nemohl neuznat zásluh jejich.

Kdo je spokojen s prostou stravou k jídlu, vodou k pití a ohnutou paží má místo polštáře, ten i v tom nalezne štěstí.

Každá myšlenka na bohatství a na hodnosti získané nespravědlivě je mi stejně vzdálena jako oblaka, která mi plují nad hlavou.

Kdo nemá ve státě hodnosti, nemluví do jeho politiky.

Nikdy jsem dosud neviděl člověka, jehož láska a mravní síla by byla tak silná jako láska k ženám.

Mějte v úctě mladé. Jak víte, že jednoho dne nebudou tím, čím jste nyní vy? Ale dosáhne-li muž čtyřiceti nebo padesáti let a nikdo o něm nic neví, toho jistě už není třeba mít v úctě.

Můžete oloupit tři armády o jejich vrchního velitele, ale nemůžete vzíti prostému venkovanu jeho názor.

Urozený muž má požadavky na sebe sama, malý muž má požadavky na jiné.

Ti, kteří nedělají celý den nic jiného, než že se cpou potravou a nikdy neužívají mysli, jsou nesnesitelní. Což není her jako šachy? Hrát by bylo jistě lepší než nedělat vůbec nic.

S ženami a lidmi nízkého rodu je těžko jednat. Jsi-li k nim laskavý, jsou vzpurní, a udržuješ-li je v povzdálí, hněvají se na to.

Učenci se podobají rostlinám a stromům, jež také nutno různě pěstovat podle jejich druhu.

Konfucius podobně jako tehdejší řečtí filosofové buduje svůj světový názor racionálně, neodvolávaje se na nadpřirozené příkazy. Má sice ostré povědomí souvislosti všeho počínání se světovým řádem, ale nebesá jsou pro něho už spíše symbolem, ztělesněním světového morálního řádu než osobním bohem.

Jeho morálka je výrazně laická, vůči tradičním kultům se staví zdržellivě a od něho vede cesta k obecnému racionalismu čínské filosofie a odmítavému nebo alespoň skeptickému stanovisku vůči náboženským náukám.