Batika představuje jedno z tradičních čínských umění, ve kterém dochází ke kombinaci techniky malování a obarvování látek. Batika se hodí nejen na výrobu triček nebo šatů, ale lze ji použít i k výrobě ubrusů, šátků, kapesníků, šál, batohů, i povlečení a vždy překvapí svojí rozmanitostí, krásou a zajímavými vzory.

Počátky tohoto zvláštního lidového umění lze hledat již v době dynastie Západní Chan, která vládala mezi rokem 206 př.n.l. a 220 n.l. Již v té době byla batika velmi populárním způsobem barvení látek nejen v centrální Číně, ale i najihovýchodě. Z nějakého důvodu se tato technika v centrální Číně později přestala užívat a vymizela, na jihozápadě se však udržela předáváním z generace na generaci až do dnešní doby. Nejzajímavější a v Číně nejčastější batika pochází z provincie Kuej-čou, která leží na jihu země. Tuto techniku zde užívají především národnostní menšiny, zvláště pak příslušníci národnosti Miao.

Nikdo neví, jakým způsobem byla batika objevena a jak vznikla. Zachovala se pouze pověra, či malý příběh o batikovém děvčátku, který obsahuje něco málo o jejím vzniku. Podle ní žila dávno pradávno jedna malá holčička v kamenné vesničce jménem An-šun. An-šun je dodnes město, které leží právě v provincii Kuej-čou. Tato holčička velmi ráda barvila látky, její zvláště oblíbené barvy byly modrá a fialová. Jednoho dne, zatímco pracovala, posadila se na právě barvenou látku moucha. Děvčátko mouchu odstranilo a když se podívalo blíž, zjistilo, že po mouše zbyla na plátně bílá tečka. Holčičce se tečka velice zalíbila. Její objev jakoby předznamenával používání vosku a vznik umění batiky.

V provincii Kuej-čou, která je známá svými zajímavými horami, krasovými jeskyněmi a bezpočetnými vodopády, žije velmi bohatá směsice národů. Chanové obývají převážně města, nicméně na vesnicích a v městečkách žijí mnoho národnostních menšin, které tvoří asi 35 procent populace této provincie. Nejvýznamnější a největší etnickou skupinou je národnost Miao, dále tu žijí Dongové, Yiové, Šuejové, Ujgurové, Džuangové atd. Miaoské dívky se již v mládí musí naučit vyrábět batiky, tkát a vyšívat. Místní zvyk jim velí, aby si sami vytvořily svůj celý šatník od svatebních šatů až po pohřební oděv.

V osmdesátých letech minulého století vznikla v Kuej-jangu, hlavním městě provincie Kuej-čou batiková rukodělná výrobna, která pouze za rokem rozrostla do velké korporace. Zakladatelem je miaoská příslušnice Yang Jinxiu, rodačka z městečka An-šun. Zhruba ve věku dvaceti let již měla vyvinutý styl dekorace batikovaných látek, její dílo byly vystaveny v zahraničí a ocenilo se jako „drahokam starého lidového umění" a vysloužilo si přízvisko „květiny legentárního orientálního umění". Velmi krásné výrobky této korporace se dnes vyváží do mnoha míst po celém světě, a tak se prastaré umění batiky stalo velmi módním.

Hlavním městem batik nadále zůstává městečko An-šun. Kromě batik je známé ještě nádhernou přírodou kolem, která zajisté dává mnoho podnětů při vymýšlení nových vzorů na batikách.