Tibet si dnes připomněl Den osvobození nevolníků. Více než 3000 lidí se shromáždilo na náměstí před palácem Potala a zhlédlo slavnostní vztyčení státní vlajky. Oslavné akce, jako jsou besedy, obrázkové výstavy a pěvecko-taneční vystoupení, proběhly i v rezidencích místních úřadů, ve školách, na sídlištích a atd. Účastníci oslav se domnívají, že je třeba vážit si dnešního šťastného života, který byl nesnadno dosažený.

28. března 1951 ústřední čínská vláda propustila tibetskou místní vládu a zahájila demokratické reformy. Jejich hlavní náplní bylo zrušení systému nevolnictví, což umožnilo miliónům nevolníkům a otrokům získat osobní svobodu, zemědělskou půdu a veškerá politická práva. Podle rezoluce schválené vloni na druhém zasedání Tibetského shromáždění lidových zástupců byl 28. březen každého roku právně zakotven jako den osvobození nevolníků.

Tajemník městského výboru KS Číny v Lhase Qin Yizhi dnes při slavnosti na náměstí před palácem Potalou uvedl, že městská čtvrť starého Tibetu činila necelé tři čtvereční kilometry, kde žilo nanejvýš 20 000 lidí s 90 procenty negramotných, navíc tu nebyla žádná škola v moderním smyslu slova, hygienické podmínky a úroveň zdravotnické péče byly velmi špatné a průměrný věk obyvatel se počítal jen na 35.5 let. Tento úředník dodal, že v uplynulých 51 letech po zavedení demokratických reforem zaznamenal Tibet převratné změny a nevídané zázraky.

„V dnešní městské části Lhasy, na ploše 50 kilometrů čtverečních, žije 450 tisíc obyvatel. Tady se vytváří moderní vzdělávací soustava, která zahrnuje předškolní vzdělávání, povinnou devítiletou docházku, střední a vysokoškolské vzdělávání a vzdělávání profesní a speciální. Kromě toho nemusí žáci rolnického a pasteveckého původu platit za stravování, ubytování a školné v době devítileté povinné školní docházky a pozdější studia na gymnáziu. Ve Lhase je provozováno 462 zdravotnických zařízení a v zemědělských a pastevních regionech se zavádí bezplatná zdravotní péče. Průměrný věk obyvatel činí 67 let."

Místopředseda Tibetského lidového politického poradního shromáždění Lazhong Zhuoga zavzpomínal na svůj více než desetiletý život ve starém Tibetu.

„V Tibetu tehdy nebyla svoboda náboženského vyznání, i když všude bylo vidět kláštery a mnichy. Protože na post mnicha bylo potřeba schválení místním úřadem. Kromě nepatrného počtu mnichů v klášterech byli všichni ostatní otroci, kteří jim sloužili."

Ženy se ve starém Tibetu řadily do nejnižší společenské vrstvy a nebyla jim zajištěna ani základní lidská důstojnost. Zatímco po zavedení demokratických reforem začaly ženy poprvé požívat práv stejných jako muži. V dnešním Tibetu působí celá řada advokátek, zpěvaček, soudkyní, tibetologyní, horolezkyní atd.