Na dnešek připadá 60. výročí mírového osvobození čínské Tibetské autonomní oblasti. V uplynulých 60ti letech se Tibet postupně rozvinul z chudé vesnice na otevřenou a prosperující vysočinu. Životní podmínky prostých Tibeťanů se značně zlepšily.

„Tady je můj tradiční tibetský obývací pokoj. Mám ještě jeden pokoj, který je vyzdoben v evropském stylu."

Sluneční záře proniká zlatou střechou a okny a dopadá na zem obývacího pokoje Tibeťana Yeshe Lodra. Hosté právě v jeho pokoji ochutnávají tibetský máslový čaj a sušené hovězí a poslouchají příběh sedmasedmdesátiletého Yeshe Lodra.

„V době před mírovým osvobozením jsem byl otrokem. Tehdy jsem spal všude, kde jsem měl práci. Nevlastnil jsem ani kus cihly a jíst knedlíky, to byl luxus. Teď mohou i občané na venkově jíst každý čerstvou zeleninu a ovoce".

Ve starém feudálním Tibetu byli lidé, kteří pocházeli z chudých rodin, jako Yeshe Lodro, většinou otroci. Po mírové liberaci v roce 1951 dostal Yeshe Lodro šanci studovat na tibetské národnostní škole. Potom se stal policistou v Lhase. Po odchodu do důchodu si otevřel v Lhase malý hostel.

Jednaosmdesátiletý Dorje Tseten je taký očitým svědkem tibetské historie. Tseten opustil vlast v roce 1959, kdy chtěli separatisté z tibetské správní špičky rozštěpit stát. Mnoho prostých Tibeťanů, kteří neuznávali skutečnou situaci, odcházelo do ciziny. Proto Tseten prožil v Indii čtyřicet let, které si nechce připomínat.

„Tehdy nebyl ani sociální pořádek. Mnoho lidí uprchlo do ciziny, kde byl život velmi těžký kvůli nezvyklému podnebí a jídlu".

Nestabilní život v zámoří vyvolával u Tibeťanů nostalgii. Sbírali veškeré zprávy z médií o své vlasti. Když se Dorje Tseten v roce 1985 vrátil do Lhasy, nemohl věřit změnám, které se v Tibetu udály a které teď viděl na vlastní oči.