36 strategií sice představuje staročínské válečnictví, ale je jim věnována mimořádná pozornost i v dnešní Číně, a to díky jejich srozumitelnosti a použitelnosti i v moderní době. Jako „válečné umění pro veřejnost" se jejich aplikace rozšířila do různých oblastí společnosti a života. Na trhu se vyskytuje mnoho publikací zaměřených na zavedení 36 strategií do podnikání, komunikace, obchodního jednání, umění lásky, atd.

Kniha 36 strategií se dostala nejdřív do Japonska. Dosud byla přeložena do holandštiny, italštiny, angličtiny, francouštiny, ruštiny, portugalštiny, španělštiny, turečtiny a možná i češtiny. Generál francouzského námořnictva Lacoste kdysi označil 36 strategií za encyklopedickou příručku, v níž se expresívně líčí bludiště lstí.

Milí posluchači, abyste se s 36 strategiemi podrobně seznámili, rád vám vysvětlím jednu za druhou. Dnes to tedy bude první strategie, po čínsky se jmenuje „Mán tiān guò hǎi", což v překladu doslovně zní takto: Klamáním nebe se proplížíš přes moře. Slovo „nebe" má v tomto případě hluboký základ v tradiční čínské kultuře. Obyvatelé staré Číny se totiž domnívali, že nebešťané sledují veškeré dění na zemi. Staročínské přísloví také praví, že „nebe má oči." Takže chceme-li přeplout široké moře, musíme nebi zavřít oči. V přeneseném významu to znamená, že jste-li pod kontrolou někoho jiného a nacházíte-li se v nevýhodném postavení, měli byste jednat takticky a tajně, tak abyste obelstili svého „hlídače" a tím dosáhnout svého cíle.

Originální vysvětlení první strategie je takové: Myslíme-li si, že jsme dobře připraveni, proto inklinujeme ke snížení pozornosti. Nepochybujeme o věcech, které často vidíme. Zatímco tajemství se skrývá ve zřejmé věci, nikoli ve věci, neslučitelné se zřetelností.

K vzniku první strategie se váže příběh druhého císaře dynastie Tang, Tang Taizonga. Stalo se to v r. 643. Císař byl vyzván, aby poslal svá vojska na pomoc malému státu východně od dynastie Tang. Panovník se rozhodl, že osobně povede 300 tisíc vojáků na dalekou výpravu. Věrní ministři se mu to pokusili vymluvit, protože na nebezpečné cestě bylo nutno překonat moře. Císař ale radu svých ministrů neuposlechl. Když výprava dorazila na břeh moře a císař na vlastní oči viděl nekonečnost moře, okamžitě ztratil odvahu.

Císař k sobě povolal své generály a požádal je, aby vymysleli plán na přeplutí moře. Žádný z generálů však nic nevymyslel. V té chvíli přišla zpráva, že se chce s císařem setkat starý, ale bohatý rolník žijící u moře. Tento venkovan císaři řekl, že je schopen zajistit potravu pro jeho muže po celou dobu námořní výpravy. To císaře velice překvapilo. Starý rolník pak pozval císaře k sobě domů. Císař s radostí přijal pozvání a spolu se svými úředníky vyrazil za rolníkem.

Co nevidět se dostali k moři. Bylo tam mnoho stanů obklopených barevnými záclonami. Zavedli je do jednoho z nich, obrovského a perfektně vyzdobeného. Hostina začala v doprovodu krásné hudby. Za chvíli slyšeli venku burácení větru a příval vln. Císař se začal bát a nechal si otevřít stan. Najednou zjistil, že už nejsou na pevnině, ale na otevřeném, moři. V tomto příběhu, jejímž tvůrcem byl generál Xue Rangui, přestrojený za starého rolníka je původ strategie „klamat nebe k přeplutí moře". Samozřejmě, výrazem nebe je míněn císař.

Tato strategie se implementuje vytvořením iluze, která brání přijímané straně uvědomit si, že jste již v procesu realizace vašeho cíle. V zmíněném příběhu bylo cílem to, aby císař nastoupil na loď. Zatímco iluze, kterou tvořila hostina a krásná hudba, vedla natolik k ochromení jeho smyslů, že si ani nevšiml, že je na lodi.

Tato strategie přímo nijak nepoškodí ani neohrozí klamanou stranu. V podstatě se liší od zlomyslného podvodu na úkor jiného.