Minule jsme mluvili o původu druhé z 36 strategií, která zněla takto: Oblehni jeden stát, ochráníš druhý. Podstatou této strategie je vyhnout se hlavní síle nepřítele a zaútočit na něho z boku nebo ze zadu. A jaké faktory máme vzít v úvahu, abychom tuto strategii úspěšně aplikovali?

V první řadě jsou důležité zdroje k útoku na nepřátelský cíl. Potřebujeme adekvátní zdroje na ohrožení nepřítele, čímž ho přimějeme k myšlence, že jsme schopni zmocnit se jeho cíle snadno a rychle. V tomto případě stoupá šance, že se nepřítel vzdá úsilí o dobytí cíle, který by nám byl ke škodě, a vrátí se k odstranění hrozby, kterou jsme pro něho vytvořili. Pokud jde o příběh, z kterého se strategie zrodila, generál Pang Juan by nespěchal domů z obléhání státu Zhao kdyby stát Qi neposlal dost velké síly k útoku na hlavní město státu Wei.

Dalším faktorem pro implementaci strategie je princip, že si nepřítel velice váží cíle, kterého se pokoušíme zmocnit. Je tu třeba dávat pozor na dva body. Prvním je, že cíl, na který útočíme, je velmi důležitý pro nepřítele, ale nám nijak nevadí. Někdy děláte věci, o kterých si myslíte, že jsou nesmírně důležité, ale nemusí být vždycky významné pro jiné. Pamatujte si to prosím. Druhý bod tohoto faktoru je, že můžeme vlastně zvýšit nepřítelem vnímanou hodnotu. Uveďme příklad z daného příběhu. Kdyby generál Pang Juan měl svou rodinu v hlavním městě, to by ho vedlo k myšlence o naléhavosti zachránit rodinné příslušníky a svého panovníka.

V neposlední řadě je důležitý čas na zavedení strategie. Měli bychom proti nepříteli zasáhnout když budeme mít dostatečné síly. Jinak by se nepřítel snažil nejprve splnit svůj cíl a potom se s námi vypořádat. Takže je třeba tuto strategii uplatňovat ve chvíli, kdy je pro nepřítele naléhavým úkolem soustředit se na to, aby nás zastavil při útoku na jeho cíl. Kdyby stát Qi poslal jen malé množství sil k ohrožení státu Wei, generál Pang Juan by myslel, že by hlavní město státu Wei mohlo před hrozbou vydržet dost dlouho a že on by se mohl nejdříve zmocnit státu Zhao a teprve potom se obrátit proti silám státu Qi. To by mohlo vést k neúspěchu strategie.

Ve staré Číně bylo mnoho známých bitev, kde slabší zvítězil nad převahou. Uveďme jako příklad bitvu Guandu, v níž se uplatňovala právě druhá z 36 strategií. Stalo se to v r. 200, kdy válečníci Yuanshao a Cao Cao zápasili o nadvládu. Juan Shao disponoval více než stovkou tisíc bojovníků, zatímco Cao Cao měl pouze dvacet tisíc. Obě strany dlouhodobě konfrontovaly na místě Guandu. Cao Cao přijal návrh svého stratéga, podle kterého poslal elitní jednotku k tajnému útoku na slabší nepřátelský oddíl přepravující potravu a krmivo. Tím se vyhnul přímému styku s hlavními silami nepřítele a předešel obrovským lidským ztrátam svých jednotek. Zároveň se mu podařilo zničit zásobování nepřítele a oslabit jeho bojovou morálku. Cao Cao definitivně porazil svého protivníka a zajistil si vlastní hegemonické postavení.

Milí posluchači, seznámili jsme vás s druhou z 36 strategií, která zní: Oblehni jeden stát, ochráníš druhý. Tím končíme dnešní vysílání našeho pravidelného pořadu „Tradiční čínská kultura". Příště vás seznámíme s třetí ze 36 strategií, jejíž název zní: „S vypůjčeným mečem zabiješ nepřítele". Za pozornost vám děkuje a loučí se s Vámi Petr.