Rád se s vámi opět scházím při vysílání našeho pravidelného pořadu „Tradiční čínská kultura". Pokračujeme ve výkladu 36 strategií. Dnes je to v pořadí třetí strategie, která se po čínsky jmenuje „Jiè dāo shā rén", což v překladu doslovně zní takto: S vypůjčeným mečem zabiješ nepřítele.

Tato strategie nám praví, že můžeme využít sílu třetí strany k tomu, abychom potlačili nebo likvidovali svého nepřítele. Strategie byla ve staré Číně často aplikována ve vojenských a politických bojích.

V období Jara a podzimu, tedy v letech 770 až 476 před naším letopočtem, král státu Zheng hodlal přepadnout stát Kuai. Opatřil si seznam jmen dovedných ministrů a generálů sloužících státu Kuai a poté vyhlásil, že po dobytí státu Kuai rozdělí jeho území zasloužilým lidem, kteří jsou na tomto seznamu. Dal postavit oltář a do něj pohřbít seznam jmen a přísahal před bohem a před nebesi. Všechno proběhlo skutečně tak, jak mělo. Když tato zpráva dorazila až k uším krále státu Kuai, ten se velmi rozhořčil, odsoudil své ministry a generály za vlastizradu a nakonec dal dotyčné zavraždit, třebaže to byli ve skutečnosti loajální úředníci. Stát Zheng tak nemusel plýtvat svými silami a snadno zlikvidoval stát Kuai.

Ve stejném období byla tato strategie úspěšně aplikována i v politickém boji. Bylo to okolo šestého století před naším letopočtem ve státě Qi, kde tehdy žili tři statčení válečníci. Svým nesmírným hrdinstvím získali přízeň krále. Každý z nich však sám sebe chválil a tak tito bojovníci nedokázali žít ve smíru. Politik Yan Ying se obával, že by jejich sebechvála mohla vést k ohrožení stability státu. Navrhl králi, aby jim věnoval dvě broskve. Tři nadutí válečníci se o tento dar nedokázali podělit, hádali se o velikost svých zásluh a nakonec spáchali sebevraždu. V tomto příběhu Yan Ying využil broskve jako meče a snadno dosáhl svého předpokládaného cíle.

Tato strategie vypadá krutě a zlomyslně, proto se uplatňuje většinou ve válkách. Když někdo chce v jiných případech tuto strategii využít ve svůj prospěch, je obecně považován za nepoctivého, nečistého člověka. Nicméně v moderním společenství existují nové interpretace, podle nichž je tato strategie hodná následování právě proto, že lze využívat síly třetí strany k realizaci spravedlivého obchodního či politického cíle, jímž není vražda, ale vzájemná výhoda v konkurenčním boji.

Co se týče předmětu, jehož lze využít, mohl by to být kapitál, inteligence, technika a trend. Uveďme jako příklad konkurenční boj dvou podniků v jednom městě. Oba produkují podobné výrobky a zaujímají vedoucí postavení na trhu. Podnik A chce prostřednictvím novátorství zvýšit technickou kapacitu svých výrobků. Má ale obavu, že kvůli vyšší cenové relaci nepůjdou nové výrobky na odbyt lépe než staré výrobky. Nejlépe by bylo, aby podnik A a podnik B vyvíjely nové výrobky společně. Podnik B se však nezajímá o technické novátorství. Podnik A pak žádá průmyslový svaz o to, aby vyvíjel tlak na podnik B a nabádal ho k vývoji nových výrobků. V případě technické přestavby obou podniků se jejich podíl na trhu nijak nezmění, neboť staré výrobky jsou již vyřazeny z trhu. Kromě toho oba podniky zaznamenají nový rozvoj. U tohoto příkladu podnik A splnil svůj cíl využitím trendu technického pokroku.