Pokračujeme ve výkladu 36 strategií. Dnes je to v pořadí pátá strategie, která se čínsky jmenuje „Chèn huǒ dǎ jié", což v překladu doslovně zní takto: Vrhni se do ohně, aby sis naloupil.

Tato strategie znamená, že můžeme využít pro svůj užitek nesnáze druhých. Vypadá to jako hanlivý výraz, má ale velmi velký význam ve vojenské oblasti. V Knize 36 strategií je pátá strategie popisována takto: Když se nepřítel nachází v obtížné situaci, měli bychom zachytit šanci na útok. Je to taktika, při níž využijeme momentu překvapení k vítězství.

Strategická myšlenka útoku na nepřítele v okamžiku, kdy se ocitl v nesnázích má v Číně dlouhou historii. Již z pátého století před naším letopočtem pocházejí zprávy o existenci rčení, podle kterého je třeba „dát se do boje, pokud si uvědomíte, že nepřítele zachvátil chaos. V další staročínské knize Mistr Sun – o válečném umění" se rovněž zdůrazňuje nutnost „Napadnout nepřítele ve chvíli, kdy ho zasáhne neklid". Jde obvykle o hrozbu zevnitř nebo zvenčí a patří k nim politické, ekonomické a společenské zmatky, přírodní pohromy a lidské neštěstí. Jakákoli země, podnik či instituce, ať jsou jakkoliv silné, se těžko ubrání ztrátě klidu a pořádku.

K vzniku páté strategie se váže příběh z období Jara a podzimu, které se datuje pátým stoletím před naším letopočtem. Na jihovýchodě tehdejší Číny stále bojovaly dva sousední státy Wu a Yue, protože oba státy měly velmi vyrovnané síly a chtěly anektovat území druhé strany. Po mnohaleté válce byl stát Yue poražen. Jeho panovník Gou Jian byl zadržen a odvezen na královský dvůr státu Wu, kde musel dřít jako otrok. Přísahal sám sobě, že se mu podaří vzkřísit svou zemi.

Gou Jian po dlouhou dobu předstíral před králem státu Wu, Fu Chaiem otrockou pokoru. I když zažíval mnohá hanobení ze strany pána, projevoval mu nesmírnou oddanost. Za tři roky získal jeho přízeň a důvěru, byl propuštěn na svobodu a vrátil se zpět do státu Yue.

Gou Jian poté nadále předstíral poddanský vztah a každý rok platil příspěvky státu Wu, což postupně otupilo bdělost krále Fu Chaie. Mezitím se Gou Jian snažil upevňovat ekonomické i vojenské síly své země.

Na druhé straně se král Fu Chai ponořil do moře slávy poté, co se jeho úsilí o nadvládu setkávalo opakovaně s úspěchem. Začal být arogantní. Dal postavit luxusní paláce, měl kolem sebe neschopné úředníky a odmítal protinávrhy rozumných ministrů, což vyvolalo v zemi velký chaos.

V r. 473 před naším letopočtem zastihlo stát Wu nevídané sucho, což ho přivedlo do dalších nesnází. Během té doby plánovala většina silnějších panovníků uspořádat ceremoniál, aby prezentovali sílu svého státu. Výjimkou nebyl ani král Fu Chai a na slavnosti se chtěl objevit s převažující většinou svých vojsk. Gou Jian využil této příležitosti k zahájení útoku na stát Wu a bez velké námahy jeho území obsadil.