Pokračujeme ve výkladu 36 strategií. Dnes je to v pořadí třináctá strategie, která se po čínsky jmenuje „Da Cao Jing She", což v překladu doslovně zní takto: Bij do trávy, abys vyplašil hady.

Název této strategie je převzatý z čínské fráze, k jejímuž vzniku se váže příběh ze starověku. Hlavní rolí příběhu byl starosta města Wang Lu. Ten se rád honil za penězi, při čemž nedbal na morálku a zákon. Jak lidové rčení říká, když nadřízený jedná špatně, budou podřízení následovat jeho příkladu. Takže všichni úředníci města začali páchat zlo a vymáhat úplatky. Místní obyvatelé žili jako v peklu a očekávali, že se těmto úředníkům dostane zaslouženého trestu.

Jednou císař poslal ministra na inspekci místních úředníků. Obyvatelé viděli šanci a dali napsat žalobu proti úředníkům podřízeným starostou města. Žaloba se ale podala nejprve do rukou starosty. Ten byl vyplašen obviněním, v němž byly sice uvedeny veškeré zločiny jeho podřízených, ale podobaly se těm, které on sám spáchal, a nebo měly opravdu něco do sebe. Wang Lu se nemohl ubránit zděšení a s třásající rukou mimoděk napsal tehdejší pocit: „Chcete bít do trávy, ale já jsem byl vyplašen jako had skrytý ve trávě." Tuto větu lidé později zakotvili formou fráze, která v přeneseném významu znamená to, že neopatrný krok umožní druhé straně zjistit, co zamýšlíte a jak budete postupovat.

Tato strategie nám praví, že musíme být zdrženliví. Pokud něco vypadá podezřele, měli bychom do toho zasáhnout až poté, co zjistíme skutečnost. Jen opakovaná analýza našeho protivníka nám pomáhá najít kritický bod jeho taktiky.

V oblasti vojenství můžeme tuto strategii aplikovat dvěma odlišnými způsoby, tedy úmyslně bijeme do trávy, aby byl had vyplašen, anebo vyhýbáme se bití do trávy, aby had neutekl vyplašením.

Jako příklad úspěšného uplatnění této strategie uveďme bitvu z r. 218, kdy se Čína nacházela v době Tří říší. Panovník říše Wei, Cao Cao s 400 tisíc vojáky zahájil útok na říši Šu, která disponovala pouze 100 tisíc vojáků. Obě strany se konfrontovaly na obou březích řeky Chan-šuej. Známý vojenský stratég říše Šu, Kchung-ming spolu s králem Liu Pejem přišel na přední frontu, aby pozoroval terén pobřeží. Zjistil, že u břehu byly kopce. Po návratu do velkého tábora poslal generále Čao-juna a 500 vojáků, aby se s bubny a rohy skrýval pod kopci. Dostali příkaz, že by měli bít do bubnů, foukat rohy a vydávat válečné pokřiky jakmile se zaznívá dělo z velkého tábora. Důležité by bylo to, aby se neobjevili před nepřáteli. Takto dělali celé tři dny, několikrát v podvečer nebo o půlnoci, kdy nepřátelští vojáci právě leželi na postelích. Pokaždé musel Cao Cao posílit ostrahu svých táborů, aby čelil případnému útoku. Přestože věděl, že to byla trika Kchung-minga, nemohl to zanedbat? Z důvodu, copak přijde skutečný útok? Cao Cao byl nucen odsunout o třicet kilometrů dozadu svá vojska, která byla již vyčerpaná následkem špatného tělesného odpočinku a vysokého duševního napětí. Kchung-ming úspěšně aplikoval „úmyslné bití do trávy", vyplašil „hada", tedy nepřátelská vojska a bez námahy je odrazil.