Pokračujeme ve výkladu 36 strategií. Dnes je to v pořadí čtrnáctá strategie, která se po čínsky jmenuje „Jiè shī huán hún", což v překladu doslovně zní takto: Půjč si mrtvolu a obnovíš tak ducha.

Ve starověké Číně se lidé domnívali, že duše člověka může samostatně existovat bez jeho těla. Název této strategie je převzatý z čínské fráze. K jejímu vzniku se váže příběh, jehož rolí byl Tchie-kuan Li, jeden z osmi taoistických mudrců. Jednoho dne hodlal vyrazit svou duši do nebes a tak požádal svého učně, aby strážil jeho tělo a zapálil ho v sedmý den, kdyby se duše se nevrátila do těla. Učeň poté dělal na žádost mudrce. V šestý den však dostal vzkaz, že matka je vážně onemocněna a hrozí jí život. Učeň nevěděl, co dál, když ještě nesplnil úkol mudrce. Ostatní mu přemlouvali, že nesmí zapomenout na matčinu lásku. Navíc nevěřili tomu, že by se na tělo mohla duše vrátit. Učeň pak zapálil tělo mudrce a odjel domů k matce. V sedmý den se mudrc z nebes vrátil se svou duší, ale již nemohl najít své tělo. Byl nucen použít mrtvolu žebráka ležící na kraji silnice a obnovil tak svého ducha.

Tato strategie nám praví, že schopný člověk by nepoužíval to, co ostatní všichni, ale to, co oni nepoužívají. Je tak schopen svou vůlí ovládat jiné lidi, neboť umí obnovovat věci, na které zapomínají, kterých si nevšímají nebo považují za neužitečné.

Tuto strategii používalo mnoho proslulých politiků a vojenských myslitelů ve staré Číně. Zejména v době při střídání dynastií, povstalci využili jména panovníka předešlé dynastie a tak snadno semknuli síly kolem sebe.

Jako příklad úspěšného uplatnění této strategie uveďme příběh na sklonu dynastie Čchin. R. 221 před naším letopočtem Čchin-š´-chuang založil první čínskou feudální moc. Jeho syn hned po nástupu na trůn nastolil krutovládu. Lidé již neměli čím se živit a chtěli se povstat proti tyranii. Nikdo zatím nebyl schopen protisíly nashromáždit a vést.

Druhého roku se objevila skupina rolníků, kteří byli odvedeni na vojnu a měli sloužit ve městě Ju-jang. Na cestě však postihl nové vojáky silný déšť a záplavy. Jistě se nemohli se včas dostat do cíleného místa. Podle tehdejšího zákona musela celá skupina čelit trestu setnutí hlavy. Vedoucí činitelé skupiny, Čchen Šeng a Wu Kuang chtěli bojovat na život a na smrt. Když ostatní členové skupiny měli podobné myšlení, to by byla dobrá šance.

Čchen Šeng si přitom ale uvědomil, že nemá autoritu k vedení lidí. V tehdejší době byli dvě úctyhodné a oblíbené osoby, tj. zavražděný starší princ císaře Čchin-š´-chuanga a nezvěstný generál z bývalého státu Čchu, Siang Jen. Vzhledem k tomu se Čchen Šeng a Wu-kuang rozhodli využít pověrčivosti lidí.

Když připravovali k jídlu rybu, objevili v její břiše lístek, kde je napsána věta: „Čchen Šeng se stane králem". O půlnoci Wu Kuang zase napodobil vlčí pokřik a lidé mohli z něho nějak slyšet, že „stát Čchu bude vzkříšen a Čchen Šeng se stane králem". Většina členů skupiny se tak domnívali, že Čchen Šen by měl být člověkem, poslaným z nebes, aby je vedl v boji proti krutovládě. Všichni dobře viděli, že i když se dostanou do města Ju-jang, stejně budou muset čelit smrti. Copak nemohli povstat a bojovat o život? za takové situace Čchen Šeng prohlásil sám sebe za generále a spolu s Wu Kuangem zahájili první rolnické povstání v čínské historii.