Pokračujeme ve výkladu 36 strategií. Dnes je to v pořadí patnáctá strategie, která se po čínsky jmenuje „Diào hǔ lí shān", což v překladu doslovně zní takto: Naučte tygra sejít z hory.

V Číně se tygr pokládal za „krále hory". S cílem zabít tygra, lidé ho museli nejprve odlákat z hory, aby ztratil přednostní pozici. Tím vznikla fráze „naučte tygra sejít z hora" , která v přeneseném významu znamená to, že když chceme zvítězit nad protivníkem, musíme se snažit ho odlákat z jeho přednostní fronty.

Klasická čínská kniha o válečném umění, „Mistr Sun, o válečnictví" zdůrazňuje, že zavedení útoku na nepřátelské město bez ohledu na konkrétní podmínky představuje špatnou strategii a vede k neúspěchu. Když nepřítel zaujímá výhodnou pozici a má dobrou přípravu na prevenci proti útoku, nesmíme riskovat čelný střet s ním. Měli bychom ho odlákat z dobře bráněné pevnosti a oslabit tak jeho převahu.

Tato strategie praví, že nechoďte do pevnosti, která se nachází na území silnějšího nepřítele, ale přiměj ho, aby ji opustil. Nesmíme na nepřítele zaútočit ve chvíli, kdy přírodní podmínky jsou výhodné pro nepřítele. Měli bychom využít lákadlo a přimět nepřítele k útoku na nás, kdyby zavedení útoku na něho bylo riskantní.

Tato strategie se často aplikovala ve staré Číně. Jako příklad úspěšného uplatnění této strategie uveďme příběh na konci nadvlády dynastie Východní Chan před obdobím Tří říší. Válečníci intenzívně bojovali o teritoria. Sun Ce byl jedním z mladých válečníků a již ve věku 17 let převzal moc z rukou otce. Usiloval o expanzi svého území na sever a chtěl dobýt strategické pevnostní město Lu-ťiang. Jenže toto město mělo k dispozici přírodní bariéry představované řekou Jang-c´na severu a řekou Chuaj-che na jihu. Navíc bylo pod kontrolou válečníka Liou Süna, který byl silný a také nesmírně hrabivý.

Sun Ce se svými poradci projednal to, jakou strategii by měli používat. Nakonec rozhodli aplikovat strategii „Naučte tygra sejít z hory". Sun Ce poslal Liou Sünovi dopis a drahý dar. V dopise mu vzdali samé chvály a vyjádřil ochotu spřátelit se s ním. Na závěr ho prosil o pomoc. „Vojska z oblasti Horní Liao často narušovala mé území. My jsme slabí a nedokážeme poslat výpravu proti nim. Mohl byste mi pomoci a vypravit se proti nim? Velice oceníme váš pomoc a za ni vám budeme velmi vděčni."

Liou Sün cítil závrať před chválou a darem od Sun Ceho. Byl více než ochotný mu pomáhat, protože již předtím měl v úmyslu dobýt úrodnou a bohatou oblast Horní Liao. Když poznal slabost Sun Ceho, už nemusel se obávat případného útoku zezadu.

Liou Sün se pak vydal na cestu výpravy proti oblasti Horní Liao. Sun Ce využil této příležitosti k zavedení útoku na město Lu-ťiang a bez námahy ho dobyl před slabým odporem. Liou Synovi se přitom ale nepodařilo dobýt oblast Horní Liao. Když mu došla zpráva o ztrátě svého města, viděl, že už ztratil všechno a musel hledat azyl u jiného silného válečníka Cao Caoho.

Tato strategie byla aplikována i v moderních válkách. Militaristické Japonsko ve třicátých rozpoutalo agresivní válku proti Číně. Japonská vojska byla dobře vybavená a okupovala velkoměsta a strategická místa, kde vystavěla pevnostní hradby. Zatímco čínská armáda sotva disponovala těžkými zbraněmi a nemohla vést čelný střet. Za takové situace se snažila přimět agresivní vojáky, aby opustili hradby. Plně uplatňovala partyzánskou taktiku a postupně zlikvidovala nepřátelské síly.