Pokračujeme ve výkladu 36 strategií. Dnes je to v pořadí třiadvacátá strategie, která se po čínsky jmenuje „Yuan Jiao Jin Gong", což v překladu doslovně zní takto: Spojence hledejte v dálce a útočte na blízku. Nejbližší sousedé jsou nebezpečnější než vzdálení. Ze vzdálených sil vytvořte spojence, kteří je obklopí a omezí jejich pole působnosti.

K vzniku této strategie se váže příběh ze třetího století před naším letopočtem, kdy se Čína nacházela v období tzv. Válčících států. Jednotlivé státy bojovaly o nadvládu, chvílemi se stali spojenci a chvílemi se zase znepřátelily. Situace byla velmi komplikovaná. Největší prosperitu zaznamenal stát Čchin, ležící na severozápadě Číny. Začal se pokusit o anexi území jiných států a sjednotit celou Čínu. Na východě Číny byl stát Čchi, který byl rovněž rozkvétající. Z obavy, že by stát Čchi mohl v budoucnu zápasit se státem Čchin o hegemonii, měl král Čchin v úmyslu nejprve uspořádat výpravu proti státu Čchi.

S tím ale nesouhlasil geniální stratég sloužící královi Čchin, Fan Wej. Ten se domníval, že by se měla aplikovat strategie „najít spojence v dálce a útočit na blízku". Od státu Čchin k státu Čchi byla totiž velká vzdálenost a pro zavedení útoku na stát Čchi by musela výprava státu Čchin projet území sousedních států Chan a Wej. Následkem příliš dlouhé cesty by nemohla vyhrát v případě menšího množství vojáků, zatímco by mateřský stát Čchin musel čelit nebezpečí kdyby poslal na výpravu větší množství vojáků. Podle stratéga Fan Wej by to bylo nejlépe pro stát Čchin, aby zavedl útoky nejprve na sousední státy Chan a Wej a potom mohl postupně proniknout dál. Kromě toho by bylo prioritně nutné uzavřít spojenectví se státem Čchi, ještě předtím, než stát Čchi se pro odpor proti státu Čchin spojí se státy Chan a Wej.

Král Čchin přijal návrh svého stratéga. Začal prosazovat přátelskou politiku vůči vzdáleným státům Čchi a Čchu. Postupně anektoval sousední malé státy. Potom dobyl stát Čchu na jihu Číny a naposledy spojenecký stát Čchi na východě Číny. A tak sjednotil čínské území v jeden celek a vyhlásil první feudální koncentrovanou říši v čínské historii.

V klasické knize 36 strategií najdeme poznámky ke zmíněné strategii, které zní takto: Když geografické podmínky nám omezí plnění naplánovaných vojenských cílů, měli bychom nejdřív útočit na blízku a nesmíme se vypravit skrz oblast bližších nepřátel proti vzdáleným protivníkům. Musíme přitom najít spojence v dálce a zabráníme nepřátelům uzavírat spojenectví. V tomto případě můžeme jeden po druhém dobýt nepřátele. Najít spojence v dálce je vlastně naší taktikou k jeho odstavení od bojů. Až po dobytí sousedních nepřátel se vzdálený spojenec stane novým terčem našeho útoku. A proč je nutné útočit nejprve na bližší nepřátele? Číňané ze starších dob se totiž domnívali, že spřátelení s bližšími protivníky je nebezpečnější a mohlo by nás nečekaně vést do stavu nepředstavitelného neštěstí. Je prioritně důležité zlikvidovat potenciální nebezpečí přímo vedle sebe.