Pokračujeme ve výkladu 36 strategií. Dnes je to v pořadí jednadvacátá strategie, která se po čínsky jmenuje „Jin Chan Tuo Qiao", což v překladu doslovně zní takto: Cikáda odkládá svou schránku. Ze strategických důvodů za sebou zanechávejme falešné stopy. Jako schránka cikády – ze vnějšek zůstává netknutý, vlastní akce však probíhá někde úplně jinde.

Z této strategie vyplývá, že bychom měli zachovat tvar a pozici tak, aby nás spojenci nezpochybnili a protivníci si netroufali cokoliv proti nám podniknout. Ve skutečnosti se ale snažíme přesunout svou armádu, abychom se dostali z nebezpečné situace. Strategie se často aplikovala v případě slabé síly. Jako příklad úspěšného uplatnění této strategie disponujeme mnoha proslulých bitev ve starověké Číně.

Ve třetím století se Čína nacházela v období Tří říší, které bojovaly o nadvládu celé země a za tímto účelem pozvaly k sobě celé řady vojenských stratégů. Nejproslulejším z nich byl Ču-ke-liang, sloužící jižnímu státu Šu. Válečníci v jiných dvou státech se ho velice báli a při střetu s ním vždy projevovali opatrnost, aby neupadli do jím nastražené lesti.

Ču Ke-liang vážně onemocněl při šesté expedici proti severnímu státu Wej. Uvědomil si, že v případě svého úmrtí nedokáže výprava zápasit se silnými protivníky a bude donucena stáhnout se z bojiště. Při náhlém odsunu by však musela výprava čelit útoku ze strany protivníků a utrpět těžkou porážku. Ču Ke-liang pak naučil svého následovníka generále Ťiang Wej, jak výprava může ustoupit tak, aby se vyhnula útoku.

Když Ču Ke-liang zemřel, Ťiang Wej rozkázal, že smuteční zpráva nesmí být vyzrazena a vojáci hned začínají ustupovat. Jak velitel protivníků S´ Ma-ji slyšel o odchodu výpravy, honil ji osobně se svými vojáky.

Před odsunem výpravy nechal Ťiang Wej vytesat dřevěnou sochu, přestrojit ji za Ču Ke-lianga a umístit ji ve válečném vozu. Zatímco vykázal malou část síly, aby čekala na nepřátelskou stíhací skupinu.

S´ Ma-ji zdálky viděl, že odchod výpravy je ukázněný a Ču Ke-liang sedí ve vozu. Jelikož dobře znal Ču Ke-lianga a bál se léčky, S´ Ma-ji se vzdal šance na útok a evakuoval své vojáky do tábora.

Jak Ťiang Wej zjistil pohyb protivníků, rozkázal hlavní sílu výpravy k urychlování odchodu. Když zpráva o úmrtí Ču Ke-liang došla protivníkům, bylo jim pozdě předstihnout výpravu, která se již bezpečně přiblížil na svou základnu Chan-čung.

Další příklad úspěšného uplatnění této strategie se datuje do 13. století, kdy se armáda dynastie Sung střetla na bojišti s vojskem národnostní moci Ťin. Vládní armáda se rozhodla provést strategický odsun, aby zachovala početní stav síly.

O půlnoci se zaznívaly bubny z tábora vládní armády. Vojáci Ťinu se domnívali, že čelí útoku a tak se uvedli do stavu pohotovosti. Z nepřátelského tábora však nevyšel nikdo, jenže nepřetržitě bili do bubnů. Vojevůdce Tinu si náhle uvědomil, že se vládní armáda pokouší je vyčerpat a oslabit jejich bojovou sílu. V následujících dvou dnech pak nevyhlásil pohotovost svých vojáků.

Třetího dne se začaly tlumit bubnové zvuky. Vojevůdce Ťinu posoudil, že vládní armáda je sama vyčerpaná. A tak rozkázal své vojáky, aby zaútočili na nepřátelský tábor. Jak dorazili do tábora, objevili však, že v něm nikdo nebyl. Vládní armáda se bezpečně odsunula v uplynulých dvou dnech, kdy byla odvedena pozornost vojáků Ťinu. V táboře zůstávaly jen desítky ovcí, jejichž zadní nohy byly přivázány ke stromům a u jejichž předních noh na zemi byly umístěny desítky bubnů.