V 16. století za vlády dynastie Ming sepsal buddhistický mnich Chueh Yuan učebnici, ve které se mimo jiné nachází i deset zásad chování žáka Kung-fu. Jsou uvedeny ve volném překladu:

Žák musí poctivě přistupovat k tréninku. Kung-Fu je možné použít pouze v případě nejvyšší nouze jako prostředek sebeobrany nebo k ochraně slabšího. K učiteli nebo pokročilému žákovi se přistupuje zdvořile a s respektem. Žák je zdvořilý, poctivý a jeho chování je vždy přátelské, a to nejen ve škole Kung-fu, ale i v osobním životě. Žák nesmí Kung-fu šířit bez svolení Mistra a ne dříve, než mu to dovolí jeho schopnosti. Žák nikdy nemá dávat příčinu k rozepři. Žák by neměl požívat maso a alkohol. Sexuální touha a žárlivost nesmí být příčinou rozepře. Žák nesmí připustit, aby se Kung-fu dostalo do nepovolaných rukou, protože by tím mohla být způsobena nenapravitelná škoda. Toto umění se naopak má předávat jen tomu, kdo má jasné myšlení a ví, jak Kung-Fu správně používat. Žák se nikdy nesmí projevovat agresivně nebo samolibě, nesmí být chtivý po neúměrném množství technik.

Buddhističtí mniši se snažili najít dokonalou harmonii ducha a těla. Cestou pro ně byla kontrola dechu, meditace, fyzická zdatnost a vědomí správného cíle. Nebyla to jednoduchá cesta, ale odříkání a tvrdá práce jim - stejně jako dnešnímu adeptu - daly možnost dosáhnout zcela mimořádných kvalit.

Dále se povíme něco o zásadách boje, jak je vidí Číňané. Pochopitelně jen v obecných rysech - každá zásada by si jistě zasloužila samostatnou knihu.

Uvolnění a napětí - uvolnění a napětí můžeme označit jako další formu protikladů Yin a Yang. Pod pojmem uvolnění nerozumíme jen tělesné, ale i duševní. Atmosféra boje je vždy velmi napínavá a slabé nervy jsou pro bojovníka velkým handicapem. Člověk, který se od svého rozrušení oprostit, získává velikou výhodu. Při samotném boji je zase třeba dobře pracovat s fyzickým uvolněním. Jedině naprosté uvolnění může být základem silného úderu. Mnozí nezkušení bojovníci jsou po celou dobu zápasu v napětí a dokonce i úder vedou od začátku do konce s napnutými svaly. Tím se připravují o rychlost i sílu úderu.

Explozivní síla úderu - tato síla je vyvinuta v okamžiku dopadu ruky nebo nohy na soupeřovo tělo. Tradičně ji Číňané nazývají cunjin. Na její kvalitě se podílí připravenost a síla organismu, správnost prováděné techniky, ve velké míře rychlost a především energie qi. Pokud ji bojovník není schopen vyvinout, prohrává.

Práce očí - jedno čínské přísloví praví, že oči jsou oknem do duše. Zkušený bojovník toho pochopitelně využívá. Klame soupeře matoucími pohyby očí. Sleduje část těla, která ho nezajímá, a útočí na místa, která vidí periferně. Oči mají v boji i psychický význam. Mají-li oči jednoho za zápasníků tvrdý agresivní výraz, druhý se automaticky stahuje do defenzívy.Toho může soupeř bleskově využít.

Využívaní znalostí anatomie člověka - nyní se dostáváme k tomu, co staří Číňané nazývali Dianxue, tedy umění zasáhnout životně důležitý bod. Toto umění vychází z přesné znalosti anatomie. Bojovník útočí - většinou pomocí prstů - na citlivé body, které se nazývají Dim Mak nebo Tien Hsueh. V těchto bodech ústí nebo se kříží dráhy energie qi. Dobře provedený útok na takový bod může soupeři například ochrnout některou končetinu nebo způsobit tzv. časovanou smrt. Dianxue bylo a je z pochopitelných důvodů považováno za velmi tajnou zbraň. Dávní Mistři často čerpali poznatky z lékařství. Podkladem jim bylo nesmírně cenné dílo Huang ti nei ching- nejstarší čínské pojednání o medicíně staré více než 2000 let. Najdeme v něm mnoho údajů od astronomie až po zeměpis, ale především objasnění funkcí lidského těla na základě Yin a Yang. Díky této encyklopedii vznikly tajné návody jak správně udeřit, jak zasáhnou životně důležitý bod, jak zastavit cirkulaci qi, jak natrhnout svaly, jak přetrhnout žíly, jak ochromit některý vnitřní orgán apod.