Čínská ustálená rčení jsou pevně zakotvena ve staré literatuře a dokazují, jak vřelý mají Číňané vztah k literatuře. Literatura byla a je pro Číňany něčím vzácným, co je hodno téměř největší úcty. Vzdělanec, který uměl psát a znal literaturu, byl vždy ctěn. V Číně je možné si opatřit velké množství slovníků, které jsou zaměřené jen na ustálená rčení. Pro zajímavost uvádíme „Moderní slovník čínských ustálených rčení", který má v kapesním vydání přes 1000 stran a okolo 8000 hesel.

Čínská ustálená rčení bývají z valné části čtyřslabičná. Vyskytují se ale i víceslabičná dokonce i sedmislabičná. Nejsou však ani výjimkou ustálená rčení, která jsou jen dvojslabičná.

Čtyřslabičná úsloví se používají buď v mluvené řeči. Na příklad pokud mluvčí chce vyjádřit nějakou situaci nebo myšlenku co nejstručněji, ale zároveň tak aby měla lesk a šmrnc. Většinou se rčení, chengyu, používají v psaném jazyce. Tam vyjadřují totéž, ale jejich možnosti použití jsou ještě větší díky obraznosti čínských znaků. Uveďme jedno čtyřslabičné úsloví, které čínsky se řekne Yuexia laoren; v překladu zní: „stařec pod měsícem" a znamená „dohazovač." Vznik tohoto úsloví je spojen s učencem z dynastie Tang 618-907, který psal populární povídky.

Jedna z nich je například o mladíkovi, který potkal za měsíčního svitu na cestě starce s knihou a pytlem červených provázků. Se zvědavostí se ptal starce na smysl knihy a provázků. Stařec mu odpověděl, že se jedná o knihu manželských osudů a předurčení. Provázky svazuje ženy a muže dohromady a ti se pak určitě vezmou. Jak tak stařec šel, tak ukázal na tříletou holčičku a prohlásil, že se stane mladíkovou ženou. Mladík v domnění , že si z něj stařec dělá blázny, v návalu vzteku poručil svému sluhovi, ať holčičku zabije. O 14 let později se mladík rozhodl, že se znovu ožení. Za ženu mu nabízeli krasavici, která měla jednu malou jizvičku mezi obočím. Jak mladík záhy zjistil, jednalo se právě o ono děvčátko, které nechal zabít, ale které zázrakem přežilo. Vzali se a neušli svému osudu.

Jak jsme si již pověděli, část čínských ustálených rčení je dvojslabičná. Taková dvojslabičná rčení již bývají většinou plně včleněná do běžného hovorového jazyka a fungují jako obyčejné slovo.

Jedním z nich je například výraz „maodun." Význam tohoto slova je „rozpor." Dva znaky, ze kterých je toto rčení složeno, znamenají „kopí" a „štít." Vznik tohoto rčení se datuje na období před více než 2000 let. Geniální filozof starodávné Číny Chan Fej-c´ ve svém filozofickém traktátu ze 3. století před naším letopočtem uvádí kratičký příběh o jednom zbrojíři, který prodával zbraně. Dlouho je vychvaloval a prohlašoval, že jeho štíty nic neprorazí, a že jeho kopí mají tak ostrou špičku, že prorazí úplně vše. Jeden z kolemjdoucích ho upozornil, že vše prorážející kopí a nezničitelné štíty nemohou na světě společně existovat. A tak vzniklo rčení „kopí a štít," maodun, které se běžně používá a jeho význam je rozpor.