Dnešní rčení zřejmě vzniklo díky zlomyslnému ministrovi Li, který žil za vlády císaře Suang Čanga, na jeho dvoře. Bylo to v období dynastie Tchang asi před dvanástisty lety. Tento ministr byl velmi dobrý malíř a kaligraf a jeho umění bylo vyhlášeno v celém kraji. Ale stejně tak jako o jeho uměleckých schopnostech, každý věděl o jeho špatné povaze. Byl totiž velmi žárlivý na ostatní nadané úředníky a jeho jedinou snahou bylo vybojovat si na císařském dvoře výsadní postavení.

Tomuto cíli podřizoval všechny své zájmy a k tomu, aby očernil své soky používal všechny možné prostředky. Nejednou se dokonce uchýlil k šíření nepravdivých obvinění proti ním. Li byl na každého zdvořilý a milý, ale za zády pak ale dotyčného pomlouval. Ale protože vše dělal s nevinnou tváří, opravdu se mu za několik let podařilo stát se vrchním královským rádcem.

Docílil toho ale díky eunuchům a konkubínam, ktorí mu říkali co má císař rád a jak se mu nejvíc zavděčit. Lidé ale za těch 19 let, co sloužil císaři poznali jeho pokryteckou povahu, jeho úsměv a lichotivá slova na ústech, když v srdci osnoval spiknutí. Začali o něm říkat, že Li má ve svých ústech med, ale v srdci meč.

Tolik tedy pozadí dnešního přísloví V ÚSTECH MED, V SRDCI MEČ, kterým Číňané jako před tisíc léty, tak i dnes používají na charakterizování pokryteckých lidí, kteří se přetvařují a používají úsměv a intrik k dosažení svých padlých cílů.