K dnešnímu rčení se váže tento příbeh.

Kdysi dávno ztratil jeden muž ovci. Při jejím hledání požádal o pomoc mnoho svých známých a sousedů a příbuzných a mezi pomocníky byl také syn moudrého učence Janga, který bydlel se svou rodinou v sousedství. Učenec se nad mužovým počínáním podivil. „Proč jsi poslal tak mnoho lidí hledat jen jednu ztracenou ovci", zeptal se ho. Muž odpověděl: „Protože v okolí je tolik malých cest a odboček, že jeden člověk by nemohl ovcí najít".

Za nějakou dobu se vrátili sousedé, příbuzní a známí, které muž požádal o pomoc, ale s prázdnýma rukama. Všichni bědovali, že nevěděli, kterou uličkou by se měli vydat, protože z každé vedlo několik malých cestiček, které se křížily a vyusťovaly zase v jiné a jiné cesty a cestičky.

Muž byl velmi smutný, ale musel se ze ztrátou smířit, jen učenec byl jěště skleslejší. Několik studentů se ho ptalo, co mu je, proč je tak smutný, když ovce nepatřila jemu. Ale on neodpovídal a jen sklíčeně hleděl do knih. Nakonec se studenti rozhodli zeptat důvěrného přítele jejich učitele, pana Sin. Ten znal učitele opravdu velmi dobře, tak žákům odpověděl: „Váš učitel není smutný kvůli tomu, že se ztratila ovce, ale kvůli vašemu studiu. Celá příhoda totiž ukázala jaksi mimochodem, že jestliže se člověk staví ke svému úkolu bez přípravy a promyšleného postu, nedosáhne ničeho. Stejně tak je tomu i s vaším učením. Váš učitel je přesvědčen, že člověk nemůže ve svém studiu a bádání dojít daleko, jestliže nemá správnou orientaci a metodu, stejně jako lidé hledající nazdařbůh ztracenou ovci".

To je příběh, který se váže k přísloví: „Splašenou ovci nikdy nenajdeš, protože existuje tolik odboček a postranních cest, že nikdy nevíš, která je ta správná, kde ovce je".

Číňané ho používají tehdy, chtěji-li ukázat, že některé věci jsou složité, vrtkavé nebo komplikované a člověk je snadno může ztratit nebo sejít z cesty, nemá-li přesně určený plán a postup zacházení s nimi nebo řešení složitých problémů.