S dnešním příslovím souvísí příběh, který se nachází ve starobylé sbírce krátkých skazek dynastie Jüan. Vypráví o několika tulácích, kteří se jednoho dne sešli v hostinci a hovořili o svých snech.

„Mým největším snem je stát se guvernérem prefektury Lan-čou", pouští se do debaty jeden z přísedících. „Hm", říká druhý, „já bych chtěl mít hodně peněz a vzácných věcí". „Mně nezajímají peníze, ani společenské postavení", nechává se slyšet třetí snílek, „chtěl bych vyletět k obloze na zádech jeřába, cítil bych se jako nesmrtelný pták a zároveň člověk, který umí létat".

Všichni tři přemýšleli o svých snech, když si všimli, že čtvrtý přísedící jěště něřekl, co by si nejvíc přál. Chvíli jej pobízeli, až poslední z mužů konečně zpustil: „Co bych chtěl, chtěl bych mít zpoustu peněz, které bych si ovázal kolem pasu, nasednul na jeřába a letěl do Jang-čou, to bych chtěl. V Jang-čou bych se stal guvernérem a byl bych nesmrtelný".

To je tedy příběh o člověku, který vlastně neměl žádné sny a přesto byl tak chamtivý, že chtěl všechno co slyšel, že by mohlo být dobré. Z této zkazky pochází i naše dnešní rčení, jehož doslovný překlad zní: Letět do Jang-čou na zádech jeřába.

Používá se především, tehdy, chceme-li o někom říct, že chce vše jenom pro sebe.