Dnes budeme mluvit o velmi ynámém a populárním přísloví, které se úzce váže k v Číně velmi rozšířené taoistické filosofii. Jejím zakladatelem byl slavný filosof Lao C' a dnešní slovní hříčka je podobná českému: „Všechno zle je k něčemu dobré".

Význam rčení pochopíte s následujícího příběhu. Kdysi, před mnoha a mnoha lety žil při nejsevernější hranici Číny moudrý stařec. Žil spokojeně a byl velmi oblíbený pro svou rozvážnost a moudrost. Jednoho dne, když se mu ztratil jeho jediný krásný kůň se u něj sešli všichni sousedé, aby starce politovali, ale ten nebzl nijak zvlášť rozrušený. Na udivené otázky sousedů odpověděl: „Člověk nikdy neví, co je k dobrému a co k zlému. Ztráta koně se může klidně obrátit v dobrou věc".

A vskutku se zanedlouho ukázalo, že měl pravdu. Za několik týdnů se totiž jeho krásný kůň vrátil a nebyl sám. P řivedl sebou jěště koně lepšího, ale také divočejšího. A tak sousedé opět navštívili starce, nyní ovšem, proto, aby mu blahopřáli k nenadálemu zisku. Moudrý stařec měl však opět na tuto událost rozdílný názor: „Člověk nikdy neví, co je k dobrému a co k zlému. Toto štěstí může klidně být jenom zastřené něštěstí".

A opět měl pravdu. Za několik dní jeho syn, který se do nového koně zamiloval, při jedné bláznivé jízdě z koně spadl a zlomil si nohu.

V tomto místě starodávný příběh končí, ale za staletí si k němu lidé přidali mnoho dalších epizodek, zpráv a zisků moudrého starce. Všechny však mají jendu myšlenku, že „člověk nikdy nemůže určit, co je k dobrému a co k zlému. Něštěstí se může někdy změnit ve štěstí a štěstí může někdy přivést smůlu. To tedy vyjádřuje čínské přísloví: „Hranice, kde stařec ztratil koně", které Číňané používají, chtějí-li někoho utěšit, protože jej postihlo neštěstí a odpovídá českému: „Všechno zlé je k něčemu dobré".