Před mnoha a mnoha lety šel v jižní Číně za velmi horkého letního dne rolník na pole, aby motykou okopal budoucí úrodu. Začal pracovat, ale najednou uviděl poplašeného zajíce, který při útěku narazil do blízkého mohutného kmene stromu a zřejmě si zlomil vaz, protože okamžitě zemřel. Když to rolník nuviděl, nechal okopavání, zvedl zajíce, zaradoval se nad nenadálým přírůstkem potravy a šel domů.
Připravil si pěknou večeři a spokojeně si pomyslel: „Ó, nejkrásnější pocit je, když člověk něco získá bez práce. Ja než si vysloužím tu svou malou úrodu, celý rok musím tvrdě pracovat, no je to spravedlivé? A co kdybych to udělal prostě tak, že si sednu pod strom a budu čekat, až do něj narazí další zajíci? No to je nápad? Nebudu muset pracovat, pěkně si polenoším a buud přitom jíst jako pán".
Jak si to vymyslel, tak to také udělal. Hned ráno odhodil motyku do kůlny a lehkým krokem se vydal na pole. Pohodlně se usadil pod strom a čekal na zajíce.
Samozřejmě ani týž den , aani za měsíc, žádný zajíc se už o strom neusmrtil, ale rolník čekal a čekal. Mezitím jeho pole zarostlo plevelem a ten rok, co rolník vysedával pod stromem nejedl ani zajíce, ani úrodu.
To je příběh, který si Číňané vyprávějí, chtěji-li se nejen pobavit, ale i poučit. Pochází z něj totiž i dnenší přísloví: „Sedět u kmene stromu a čekat na zajíce". Český ekvivalent by mohl být: Bez práce nejsou koláče.
