Číňané ho používají k popsání někoho, kdo pro malé cíle a malé věci ztrácí daleko důležitější hodnoty. K tomuto rčení se váže v Číně velmi oblíbený příběh:

Asi před 25 sty léty se rozprostíral na místě dnešní provincie Sičuan v jihozápadní Číně stát Šu, který byl obdařen kvalitní půdou a příznivým podnebím. Měl tedy všechny podmínky stát se státem bohatým a oplývajícím hojností, ale lidu se přesto nijak dobře nevedlo. Vévoda této země byl totiž lakomý a chtivý.

Na sever od této země Šu vládl král chytrý - leč rozpínavý – opravdu bohatému státu Čchin. Již dlouhou dobu tento král pomýšlel na připojení země Šu ke své říši, ale nikdy nemohl přijít na žádnou lest ani past. A protože nemohl stát získat válečnou cestou - mezi oběma zeměmi se totiž jako hradby vzpínaly vysoké hory, kt. končily v hlubokých údolích - dlouho se trápil.

Když ale zjistil, jak je sousední vévoda lačný a chamtivý po bohatství, vymyslel plán. Nechal z kamene vytesat krávu a tu postavil na rozestavěnou cestu, spojující oba státy. Za ní po zemi rozházel mnoho pokladů a bohatství. Po říši pak nechal rozšířit pověst, že král vlastní magickou krávu, která má výkaly ze zlata a z drahých kamenů a tuto krávu chce dát jako dar vévodovi sousední země Šu.

Netrvalo dlouho a pověst se rozšířila až k uším vévody vedlejší země a ten pro svou nedočkavost a hamižnost nemohl čekat. Rozkázal, aby ihned dostavěli silnici, aby všechno bohatství mohl co nejdříve dostat. Ve své zaslepenosti neuvažoval, kdo silnice použije jako první. A tak, když byla dostavěna, král země Čchin měl již svá vojska připravena k jedinému útoku, který nejenže připojil zemi Šu k říši Čchin, ale byl také důvodem vévodovy sebevraždy.

Z tohoto příběhu pochází přísloví, které popisuje vévodu zahleděného do do svého nicotného bohatství, které bylo příčinou pádu celé země. Tento příběh je samozřejmě vymyšlený, ale mezi čínskými obyvateli velmi populární.