Jeden z mnoha příběhů o slavných třech císařích z doby asi před 17 stoletími, kdy byla Čína rozdělena na tři státy, zemi Wej s vládcem Cao na severu, zemi Šu s králem Liu na jihozápadu a stát Wu se svou hlavou Sun na jihovýchodu.

Jednou vedl král severního státu Wej, vládce Cao, silnou armádu o 200 tisíc mužích proti zemi Šu a Wu, které se před jeho útokem spojily. Rozhodující bitva se odehrála na jižních březích na řece Jang c, kde spojené armády dvou dvou jižních států donutily velkou armádu země Wej stáhnout se na severní břeh. Vrchní velitel jižních armád, vůdce Cao Jü po dlouhém zvažování došel k závěru, že nejlepší bude zaútočit na nepřítele ohněm.

Odstartoval tedy všechny nezbytné přípravy, zajišťující zdravý průběh bitvy, ale pak si uvědomil, že k tomu, aby porazil armádu císaře Cao potřebuje silný východní vítr, ten však už několik dní ne ane zafoukat a tak se velitel rozhodl čekat. Když bylo ale čekání příliš dlouhé, začal se obávat o zdárný průběh boje.

V tom ale přinels posel dopis od moudrého rádce krále Liu, pana Ču We, ve kterém stálo: „Abychom napadli armádu severního státu Wej, musím epoužít ohně, který nám bitvu pomůže vyhrát. Všechno je připraveno k boji, chybí jen východní vítr".

Generál Ču byl velmi překvapený když zjistil, že Ču We o jeho plánu a jediném slabém místě věděl a tak neváhal ani chvilku a šel se mu svěřit se svými pochybnostmi a obavami, jestli se východního větru vůbec dočkají. Ten se ale usmál a zbavil generála nejistoty.

Za několik dní tolik očekávaný východní vítr nakonec přišel a pomohl spojeným armádám zemí Wu a Šu vyhrát rozhodující bitvu proti rozpínavé armádě císaře Cao.

Tolik příběh, z kterého pochází dnešní přísloví: Všechno je připraveno kromě východního větru.

Také v češtině máme podobné rčení jako „Kostky jsou vrženy" nebo poněkud lidovější „Dočkej času jako husa klasu".