Před více než 200 lety byl vládcem staročínského státu Wej král, který nadevše miloval válečnictví a velmi často z nejrozmanitějších důvodů rozputával války se sousedními zeměmi.

Jednoho dne ale k sobě povolal svého rádce Mencia a požádal jej o radu slovy: "Víš, že mám rád můj lid a nemůžeš říct, že se nesnažím pečovat o svou zemi tak, jak nejlépe dovedu. Vždyď vidíš, že například stěhuju obyvatele z oblastí postižených hlaodmorem do bohatých končin země anebo dokonce s úrodou oplývajících částí posílám obilí do chudších oblastí a tak můj lid nemá hlad ani tehdy, kdy obyvatelé okolních zemí umírají hladomorem. Mám ale problém. Počet obyvatel se stale nezvyšuje, ba právě naopak. Jak vím, vládci jiných zemí se nestarají o poddané zdaleka tak jako já, ale přesto se jejich počet obyvatel nezmenšuje, ale roste. Můžeš to nějak vysvětlit?"

Mencius chvíli přemýšlel a potom odpověděl: "Vaše Excellence, milujete boj, dovolte tedy, abych Vám odpověděl na příkladu války".

"Představme si bitevní pole, kde jakmile začnou dunět válečné bubny a obě strany skříží měče, uprchne několik vojáků , aby si zachránilo život, jinni se dají na ústup. Několik jich couvne jen o 100 kroků a několik o 50. Potom ale jeden z těch, kdo couvne jen o 50 kroků se začne posmívat zbabělcům, kteří se podle jeho slov bojí smrti, tedy těm, kdo couvli o 100 kroků.. Myslíte si Jasností, že má pravdu?"

"Samozřejmě, že nemá", odvětil král "všichni ti kdož ustoupili byť jen o jediný krok jsou zbabělci. Jediný rozdíl mezi těmi, kdo dezertovali o 100 a těmi, kdo dezertovali o 50 kroků je ten, že ti druzí se nevzdali tak rychle".

Na tuto odpověď už Mencius čekal a tak odpověděl: "Ano a tak je to I s populací ve Vaší zemi. Ačkoliv totiž vynakládate větší úsilí v některých otázkách blahu svého lidu než jiní vládcové, stale vice než lid milujete válčení a vítězné bitvy. Časté války ale přinášejí národu velké utrpení, které vede k úbytku obyvatelstva. Je to tedy stejně, jako kdybyste se o svůj lid téměř vůbec nestaral".

Tolik tedy příběh, z kterého odpověď Měncia slouží v Číně i jako hojně používané přísloví: "Ten, kdo ustoupil o 50 kroků se posmívá tomu, kdo ustoupil o 100 kroků".

A český ekvivalent? Snad by to mohlo být přísloví "Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet".