Tohle je příběh z kterého pochází dnešní rčení.

Kdysi dávno prodával na ulici jednoho čínského města obchodník oštěpy a štíty. „Oštěpy, kopí, štíty, prvotřídní zbraně, silné ochranné štíty", vykřikoval tak hlasitě, že jej nikdo široko daleko nemohl přehlédnout.

Velmi brzo se kolem obchodníka shromáždil poměrně velký zástup zvědavců. „Přistupte blíže", vykřikoval onen muž a zvedl ze země jeden ze svých štítů a ukázal ho zástupu. „Podívejte se občané, naše štíty jsou nejpevnější, jaké kdo kdy viděl. Nic na celém světě, ať je to sebeostřejší jími nepronikne. Ano, ano jen se podívejte na tento neproniknutelný štít".

Zástup obdivně pokyvoval hlavou a obchodník se s pýchou na tváři schýbl a zvedl před dav krásný oštěp. „Vážení a co terpve mé oštěpy, ty jsou to nejlepší, co kdy kdo pod nebesy viděl, jsou nejtvrdší a nejostřejší probodnou všechno bez rozdílu. Přistupte blíže a kupujte mé oštěpy a štíty, neprohloupíte. Nikde nemůžete koupit lepší než u mně".

V tom ale vykřikování prodavače přehlušil hlas z davu. „Počkejte chvilku, rád bych věděl co se stane, když se v boji setkají jeden z vašich oštěpů s jedním vaším štítem"?

„Hm, hm, pak, tedy ..." nemohl obchodník přijít na žádnou kloudnou odpověď a když už se smál celý zástup lidí, poznal, že přestřelil. Jak by totiž mohl přijít na odpověď, když jeho oštěpy probodnou všechno na celém světě a jeho štíty naopak neprobodne nic? Ten den již prodavač neprodal jediný kousek svého zboží a odešel v posměchu a s nepořízenou.

Tolik příběh o obchodníkovi, který si tolik vychvaloval své zboží, že jeho slova ztratila logiku a odporovala si. Z něj také pochází naše dnešní přísloví „Sám sobě současně oštěpem i štítem". Přísloví varuje před lidmi, kteří si protiřečí a nejen, že bjim pak ostatní nevěří a jsou směšní, ale jejich slova ztrácejí logiku a pro ně sam