Také dnešní příběh a přísloví se bude týkat válčení a boje, houževnatosti a msty. V Číně se příběh, který se váže k tomuto přísloví považuje za pravdivý, ale posuďte sami.

Vypráví se, že před dvěma a půl tisíci lety během tzv. Jara a Podzimu vyhlásil král státu Wu válku sousední zemi Jue. V rozhodující bitvě byl však sám král státu Wu velmi vážně zraněn a přes snahu lékařů svěmu zranění zanedlouho podlehl.

Na trůn tedy nastoupil jeho malý syn Fu-čaj, který byl smrtí svého otce velmi zarmoucen a umínil si, že jej pomstí. Všechny své síly soustředil na vybudování silné armády. Když se mu to podařilo nabyl sebevědomí a asi za tři roky zaútočil proti státu Jue, který opravdu svou silnou armádou přemohl a krále vzal do zajetí.

Rozhodl se však, že bývalého krále země Jue, tedy vládce Guo nezabije, ale pošle do špinavého kamenného domku blízko otcova hrobu, aby tam dohlížel na pozůstatky bývalého krále, ale také aby vypěstoval překrásné stádo koní.

Vládce země Jue byl velmi ponížen, ale protože byl chytrý nedal na sobě nic znát a předstíral oddanost mladému králi. Za několik let, když se opět vrátil do své zpustošené země, věnoval veškerou svou energii na vybudování nejen armády silnější než byla Fu-čajova, ale pečlivě spravoval svůj stát, rozvíjel zemědělství a vydělání lidu. Sám ve svém soukromí však nadále strádal. Místo pohodlné postele si den co den ustýlal na hromadě dříví a před spaním každý den pil pár kapek žluči, aby tak nikdy nezapomněl na své ponížení.

Za několik let se stát Jue stal opět velkou říši, s bohatým a vzdělným lidem a s opravdu silnou armádou. Protože touha po pomstě krále zeme Jue byla stále silná, využil první příležitosti k vyhlášení války sousednímu státu Wu, který doslova rozprášil.

Tolik tedy příběh k pochopení dnešního přísloví, které v doslovném překladu znamena „Spát na dřevě a jíst žluči". A český ekvivalent? Snad by to mohlo být rčení „Oko za oko, zub za zub".