Ministr Li vynikal nad jiné získávaním si lidi, kterým lichotil tak dlouho, až udělali všechno co chtěl a také v předvídání zálib a chutí císaře Suang-Canga na jehož dvoře sloužil. Díky těmto dvěma dovednostem si pomalu podněcoval spoustu ostatních úředníků a po jejich zádech stoupal po společenském řebříčku stále výš a výš až se nakonec stal předsedou vlády.

Lidé o něm často říkali, že má na jazyku med, ale v srdci nosí dýky, protože vždycky, když mluvil s lidmi smál se a lichotil, ale v srdci kul nejrůznější spiknutí.

Jednou, když už tedy vekonával funkci předsedy vlády byla uvržena do vězení mladá krásná žena, která spáchala zločin. Li se doslechl, že ta dívka byla velmi líbezná a proto ji chtěl získat pro sebe jako milenku. Zavolal si tedy vězeňského dozorce a lichotkami i vyhrůžkami docílil toho, že dozorce ženu bez rozkazu a soudu propustil a Li tak opět dosáhl svého.

Za několik dní se ale o tomto dozvěděl císař a dozorce dostal strach a tak zašel za ministrem, aby ho požádal o pomoc. Ten si jej ale nejenže málem ani nevšiml a nechtěl věnovat pozrnost jeho prosbám, ale dokonce se rozlobil nad troufalostí zmanipulovaného muže.

Nevinný dozorce ale nemohl snést hanbu, která dopadla na jeho hlavu, že propustil z vězení ženu a i když byl nevinný, neviděl jinou možnost než že se oběsil. O jeho tragické smrti se ale dozvěděl jiný úředník, ministr Wang a protože tušil pravdu šel za císařem, ale Li byl opět rychlejší a namluvil svému vládci falešná obvinění proti Wangovi a tak na něj císař už čekal s propouštějícími listinami a bývalý ministr Wang byl poslán do vyhnanství.

Dnešní přísloví tedy znamená „Skrývat dýku v ůsměvu" a Číňané jej používají chtěji-li říct, že někdo je na oko milý a příjemný, získaného přátelství ale potom využije k zničení nebo obelstění bývalého přítele.