Čínská ustálená rčení bývají z valné části čtyřslabičná. Vyskytují se ale i víceslabičná dokonce i sedmislabičná. Nejsou však ani výjimkou ustálená rčení, která jsou jen dvojslabičná. Taková dvojslabičná rčení již bývají většinou plně včleněná do běžného hovorového jazyka a fungují jako obyčejné slovo.
Jedním z takových dvojslabičných rčení, které se již plně ustálilo je například výraz „maodun." Význam tohoto slova je „rozpor." Podíváme li se důkladněji na znaky, ze kterých je toto dvojslabičné slovo složeno, zjistíme, že se jedná o dva znaky, které znamenají „kopí" a „štít." Historie tohoto rčení je více než 2000 let stará a má kořeny ve staré čínštině. Za vznik tohoto lexikalizovaného rčení vděčíme jednomu geniálnímu filozofu starodávné Číny a to Han Feizimu. Han Feizi ve svém filozofickém traktátu z 3. století před naším letopočtem uvádí kratičký příběh o jednom zbrojíři, který prodával zbraně. Dlouho je vychvaloval a prohlašoval, že jeho štíty nic neprorazí, a že jeho kopí mají tak ostrou špičku, že prorazí úplně vše. Jeden z kolemjdoucích ho upozornil, že vše prorážející kopí a nezničitelné štíty nemohou na světě společně existovat. A tak vzniklo milí posluchači rčení „kopí a štít," maodun, které se běžně používá a jeho význam je rozpor.
Jak jsme si již prve pověděli většina úsloví je čtyřslabičná. Taková úsloví se používají buď v mluvené řeči. Na příklad pokud mluvčí chce vyjádřit nějakou situaci nebo myšlenku co nejstručněji, ale zároveň tak aby měla lesk a šmrnc. Většinou se rčení, chengyu, používají v psaném jazyce. Tam vyjadřují totéž, ale jejich možnosti použití jsou ještě větší díky obraznosti čínských znaků. Nyní si uvedeme jedno další tentokrát čtyřslabičné úsloví, které čínsky se řekne Yuexia laoren; v překladu zní: „stařec pod měsícem" a znamená „dohazovač." Vznik tohoto úsloví je spojen s učencem z dynastie Tang 618-907, který psal populární povídky, jenž řadíme do takzvaných Tangských Chuangqi, česky: „Předávání pozoruhodného."
Jedna jeho povídka je o mladíkovi, který potká za měsíčního svitu na cestě starce s knihou a pytlem červených provázků. Začne být zvědavý a vyptávat se starce na smysl knihy a provázků. Stařec mu odpoví, že se jedná o knihu manželských osudů a předurčení. Provázky svazuje ženy a muže dohromady a ti se pak určitě vezmou. Jak tak stařec šel, tak ukázal na tříletou holčičku a prohlásil, že se stane mladíkovou ženou. Mladík v domnění , že si z něj stařec dělá blázny, v návalu vzteku poručil svému sluhovi ať holčičku zabije. O 14 let později se mladík rozhodl, že se znovu ožení. Za ženu mu nabízeli krasavici, která měla jednu malou jizvičku mezi obočím. Jak mladík záhy zjistil, jednalo se právě o ono děvčátko, které nechal zabít, ale které zázrakem přežilo. Vzali se a neušli svému osudu.
Čínská ustálená rčení jsou pevně zakotvena ve staré literatuře a dokazují, jak vřelý mají Číňané vztah k literatuře. Literatura byla a je pro Číňany něčím vzácným, co je hodno téměř největší úcty. Vzdělanec, který uměl psát a znal literaturu, byl vždy ctěn. Z těchto ustálených rčení je patrné jak literatura a její náležité uctívání mají vliv na mluvenou řeč. V Číně je možné si opatřit velké množství slovníků, které jsou zaměřené jen na ustálená rčení. Jenom pro zajímavost; „Moderní slovník čínských ustálených rčení" v kapesním vydání má přes 1000 stran a okolo 8000 hesel.
A to je pro dnešek vše milí posluchači! Věříme, že Vás dnešní pořad o čínské kultuře zaujal a snad Vás i potěšil novými zajímavostmi o tak pozoruhodné zemi jakou Čína bezesporu je. Na slyšenou!
