Tři muži mlčky usrkávali víno v nejvyšším poschodí pavilónu radosti a zármutku a shlíželi dolů na silnici, vybíhající od severní brány císařského hlavního města.

Co lidé pamatují, byl tento starý, třípatrový hostinec, postavený na borovém pahorku, tradičním místem, kam podle zvyku úředníci vyprovázeli své přátele, když odjížděli na nová působiště ve vnitrozemí a kam je opět přicházeli vítat, když se po nějaké době navraceli zpět.

Tři přátelé pojídali prostý oběd. Blížila se hodina loučení. Všem bylo kolem třiceti. Dva měli na hlavách brokátové čapky mladších tajemníků, třetí, ten, jehož vyprovázeli, měl černou čapku okresního soudce.Tajemník Liang odložil rázně svou číšku :

„ Nejvíc ze všeho mě mrzí, že je to tak úplně zbytečné ! Stačilo jedno slovo a byl jsi jmenován mladším tajemníkem Nejvyššího soudu. A mohli jsme si dál užívat tady v hlavním městě. „

Soudce Ti ho přerušil :

„ Už několikrát jsme to probírali. Už jsem vám řekl, že mám po krk studia kriminálních případů na papíře. „

Tajemník Liang pokračoval :

„ Mohl sis alespoň vybrat jiný okres než Peng – laj, takové nevlídné hnízdo daleko od hlavního města. Cožpak ty neznáš ty příběhy, které se tam vyprávějí ? Prý za bouřných nocí tam mrtví vstávají z hrobů a v mlze, která se valí od oceánu, se potulují podivné bytosti. A po lesích se tam prý dodnes potulují tygrodlaci. A k tomu všemu se octneš na místě zavražděného. Každý, kdo má zdravý rozum, by takové místo odmítl, kdyby se mu nabízelo, ale ty ho dokonce ještě sám vyhledáš....."

Mladý soudce ho skoro neposlouchal. Skočil mu do řeči a řekl :

„ Řešit záhadnou vraždu hned, jak se člověk dostane na místo ! Rovnou dostat příležitost, mít hned co do činění se skutečnými, živými lidmi ! „

„ Nezapomínej, že hlavně budeš mít co dělat se zemřelými..., „ poznamenal tajemník Chou suše.