Potom čaj zahřál a podle pachu určil jed. Nemohl ale prozkoumat vodu v kotlíku na čajových kamínkách, protože se úplně vyvařila."
„ Kdo obvykle nosil soudci vodu na čaj" teptal se Ti.
„ Náčelník si ji nosil sám, „ odpověděl Tchang bez váhání. A protože Ti zvedl obočí, dodal rychle na vysvětlenou : „
„Byl nadšeným vyznavačem čajového kultu, Vaše Ctihodnosti a velice lpěl na všech zásadách a rituálech.
Vždycky trval na tom, že si vodu sám přinese ze zahrady ze studny a také jí sám vařil na čajových kamínkách u sebe v knihovně. Jeho konvice, čajové šálky i krabička byly starožitnými kousky a vždycky si je zamykal do skříňky pod čajovými kamínky. Na můj pokyn udělal ohledač pokusy také s čajovými lístky, ale ukázalo se, že jsou úplně neškodné."
„ Jaká opatření jsi udělal potom ? „ pokračoval Ti.
„ Ihned jsem vypravil zvláštního posla k prefektovi do Pein – fu a přikázal jsem, aby tělo vložili do prozatimní rakve a tu postavili v síni soudcovi prozatimní rezidence.
Pak jsem zapečetil knihovnu. Třetího dne přijela do města jeho excelence vyšetřovatel Nejvyššího soudu. Ten přikázal, aby mu velitel pevnosti dal k dispozici šest tajných agentů vojenské policie a zahájil pečlivé vyšetřování."
„ Ano, četl jsem tu zprávu. Bylo jasně prokázáno, že nikdo nemohl s čajem nic provést a že poté, co soudce odešel do knihovny, nikdo další tam nevkročil. Kdy přesně odtud vyšetřovatel odjel ? „
„ Ráno čtvrtého dne, „ odpověděl Tchang váhavě, „ mě vyšetřovatel zavolal a přikázal mi, abych dal rakev přenést do chrámu Bíleho mraku za východní bránu - měl jsem vyčkat, až bratr zemřelého rozhodne, kde má být mrtvý náčelník definitivně pohřben.
Pak poslal agenty zpátky do pevnosti. Oznámil mi, že bere všechny soudcovy soukromé papíry s sebou do hlavního města a odjel."
Tchang se teď tvářil nejistě a hleděl na soudce pln úzkosti.
