„ Nepřeju si za žádných okolností, aby někdo z personálu korsoval v prostorách sálu poloblečený. A to ani teď, v noci, mimo službu. Zrovna teď jsem narazil na chlapíka, který měl na sobě jen domácí šat a na hlavě vůbec nic ! Drzoun jeden neotesaný se ani neobtěžoval mi odpovědět, když jsem na něho zavolal. Jdi a přiveď mi ho, já mu to vytmavím, „ rozčiloval se soudce Ti směrem k Chungovi.

Tchang se začal třást po celém těle. Zíral na soudce polomrtvý hrůzou. Soudci se náhle Tchanga zželelo.

Koneckonců, dělá jen svou práci, a to, co je v jeho silách. Pokračoval proto už klidněji

„No, prosím, někdy se to stane. Ale stejně, co je to zač ? Noční hlídač, ne ?„

Tchang vrhl vyděšený pohled ke dveřím, které za sebou soudce nezavřel. Vypravil ze sebe zajíkavě :

„ Měl ...měl šedivý šat ? „

„ To měl, „ ujistil ho soudce.

„ A měl mateřské znaménko na levé tváři ? „

„ To také měl ! „odpověděl soudce stroze. A dodal:

„ A přestaň už dělat cavyky člověče ! Raději mi řekni, kdo to je...."

Tchang svěsil hlavu. Odpověděl bezbarvým hlasem :

„ To byl mrtvý soudce , Vaše Ctihodnosti."

Odkudsi ze soudního areálu bylo slyšet, jak s prásknutím bouchly dveře.

„ Co je to za dveře ? „ utrhl se soudce Ti.

„Myslím, že by to mohly být hlavní dveře do soukromé rezidence, Vaše Ctihodnosti, „ vykoktal Tchang." Nedají se pořádně zavřít."

„ Tak je dej zítra opravit !" nařídil soudce rázně.

Zůstal stát, ponořen v hluboké mlčení.Zvolna si hladil licousy a vybavoval si podivný, nepřítomný výraz a pohled onoho zjevení, i to, jak rychle a nehlučně zmizelo.

Pak obešel hlavní stůl a usedl do křesla. Seržant Chung na něj hleděl mlčky. S hrůzou v očích.

S námahou se vzchopil. Chvíli zkoumal zšedlou tvář a pak se zeptal :

„ Taky jsi viděl to zjevení ? "

Tchang přisvědčil.

„ Před třemi dny, Vaše Ctihodnosti, odpověděl, „ a zrovna v téhle pracovně. Pozdě večer jsem sem přišel pro jeden dokument, který jsem potřeboval a on tu stál u svého psacího stolu, zády ke mně."