„ Obšťastňujte ho, „ řekl. „ Moje mysl se teď povznesla k vznešenějším cílům."
Zůstal stát, ruce za zády a jako u vytržení vzhlížel k měsíci. Najednou prohlásil :
„ Když všichni tak naléháte, zazpívám vám nyní svou novou píseň. Natáhl vyzáblý krk a spustil pronikavou fistulí –
.....„ jsi společníkem zpěvu a tance,
jemuž rovného není,
přítelem veselého a utěšitelem zarmouceného.
Ach, měsíci, ach, stříbrný měsíci...."
Odmlčel se, aby nabral dech, pak náhle svěsil hlavu a naslouchal. Pohlédl na ostatní a řekl nevrle -
„ Slyším nepříjemný hluk."
„ Já taky ! „ podotkl Ma Žung. „ Nebesa, nedělejte takový pekelný rámus, nevidíte, že vedu vážnou debatu s tímhle děvčetem ? „
„ Jenomže já mluvím o tom rámusu tam dole, „ odpověděl po Kaj odměřeně. „ Mám dojem, že přítelkyně vašeho kolegy dostává právě trochu za vyučenou."
Když se odmlčel, slyšeli zdola rány a tlumené sténání. Tiao taj vyskočil a letěl dolů s Ma Žungem v patách.
Korejské děvče, donaha vysvlečené, leželo na stole. Podomek jí držel za ruce, druhý muž za nohy. Tlustá ženská jí bila rákoskou přes hýždě.
Tia Taj srazil podomka tvrdým úderem do brady. Druhý muž pustil dívčiny nohy a vytáhl z opasku nůž. Tia Taj se vymrštil přes stůl a mrštil ženou zády o stěnu. Pak popadl muže, zkroutil mu zápěstí a ten jen zařval bolestí.
Děvče se skulilo ze stolu a zuřivě škubalo špinavým hadrem, kterým mělo zacpaní ústa.
Tia taj jí zbavil roubíku, druhý muž se zvednul a chtěl sebrat nůž, ale Ma Žung ho kopl do žeber, až odletěl do kouta a tam se svíjel bolestí. Dívce se udělalo špatně a začala zvracet.
„ Taková šťastná rodinka, „ poznamenal Po Kaj ze schodů.
„ Zavolej chlapy ze sousedního člunu, „ houkla bába na podomka, který se sbíral ze země.
„ Zavolej všechny ničemy z okolí, „ křikl Ma Žung nadšeně. Ulomil nohu od stolu a mával s ní nad hlavou jako s obuškem.
