Tiao Taj, vděčný za obrat v hovoru, vytáhl z boty složený dokument. Dívka si otřela ruce o vlasy a sáhla po něm.

„ Číst neumím, „ řekla, „ ale mám dobré oči."

Otočila se na břicho, sáhla na zem za postel a vyndala plochý čtvrecový balíček, zabalený do šedivého papíru.

Zvou si sedla a porovnala pečeť na obálce s průkazem. Pak mu průkaz vrátila a řekla -

„Mluvíš pravdu, je to stejná pečeť."

Hleděla zamyšleně na Tiao Taje a škrábala se na stehně.

„ Jak jsi přišla k tomu balíčku s pečetí soudu, „ zeptal se Tiao Taj zvědavě.

„ Hele, pán se probudil, „ řeklo děvče a ohrnulo ret. „ Ty se vážně zajímáš jenom o zloděje, viď ."

Tiao Taj zatnul ruce v pěst.

„ Tak poslyš, holka ! „ utrhl se na ní." Před chvilkou jsi dostala vejprask, viď. Snad si nemyslíš, že bych teď byl takovej mizera a chtěl se stebou vyspat.....!"

Děvče se na něho podívalo úkosem, zívlo a pak zvolna řeklo –

„ Možná, že bych tě ani za mizeru nepovažovala ! „

Tiao taj vyskočil.......

Když se vrátil do hlavní kajuty, našel Po Kaje u stolu. Hlavu měl položenou na zkřížených pažích a hlasitě chrápal.

Tlustá ženská seděla naproti němu a mračila se do poháru vína. Ťiao Taj jí zaplatil a varoval, že jestli korejské děvče někdy ztýrá, že si to s ní vyřídí.

„ Vždyť je to jenom korejská válečná otrokyně, pane. A koupila jsem jí řádně od vlády, „ ohradila se příkře. Pak ale hned dodala –

„ Vaše slova jsou pro mě zákonem, pane."

Přišel Ma Žung a tvářil se náramně spokojeně.

„ Koneckonců, je tu docela hezky. „ konstatoval. „ A ten macek je prvotřídní kus."

„ Doufám, že pro vás budu mít něco ještě lepšího, pane. Už brzy, „ řekla žena horlivě. „ Zatím je rezervována pro jednoho nóbl bohatýho pána. Ale to nepotrvá věčně. Krásná jak obrázek a navíc i vzdělaná.Možná, že za tejden, za dva....."

„ To je ohromný ! „ zvolal Ma Žung. „ Přijdeme zas- Ale řekni svejm mužskejm, ať na nás nevytahujou nože. Rozčílí nás to a když jsme rozřílený, nejdeme daleko pro ránu."