Ten Po Kaj musí být zajímavý chlapík. Docela rád bych se s ním někdy setkal, „ řekl soudce Ti a probíral se svými dlouhými licousy.
„ Možná, že je to básník, „ řekl Tiao Taj, „ ale určitě je to pálenej kos. Na první pohled poznal, že budeme asi bejvalý lapkové a jako jediný si všiml, že dole ve člunu bijí to děvče."
„ Kdo byl děvče „ zeptal se soudce udiveně.
Tio Taj se udeřil pěstí do kolena. „ Balíček, „ vykřikl.
„ Jsem já to ale hlupák, úplně se my to vykouřilo z hlavy. Ta Korejka mi dala balíček, který jí svěřil náčelník Wang."
Soudce se v křesle napřímil.
„ Tohle může být první opravdová stopa, „ řekl pln naděje. „ Ale proč jej náčelník svěřil obyčejné prostitutce...."
„ Totiž, „ vysvětloval Tiao Taj, „ ona říká, že se s ní soudce Wang seznámil, když jí jednou poslali bavit společnost v jedné restauraci. A tomu starýmu proutníkovi se zalíbila. Nemohl pochopitelně chodit na člun za ní, ale tak si pro ní často posílal, aby s ním strávila noc v jeho domě.
Jednoho dne, asi před měsícem, ráno, když už byla na odchodu, jí dal balíček s poznámkou, že ta nejnepravděpodobnější skrejš, je ta nejlepší. Řekl, aby mu to schovala a s nikým o tom nemluvila. Požádá jí prý o ten balíček, až ho zas bude potřebovat.
Holka se ptala, co v balíčku je, ale on se jen zasmál a řekl, že na tom nezáleží. Pak zase zvážněl a řekl jí, aby ho odevzdala jeho nástupci, pokud se s ním osobně něco stane."
„ Tak proč jej tedy nepřinesla k soudu, když byl náčelník zavražděn „
„ Tahle děvčata žijí ve smrtelné hrůze ze soudu. „ pokrčil rameny Tiao Taj. „ Raději čekají, až někdo zabloudí na člun, no, a já byl první, kdo se tam natrefil. Tady je."
Vytáhl z rukávu plochý balíček.
Podal jej soudci, ten jej zvědavě obracel a nakonec řekl –
„ No tak se podíváme, co je uvnitř."
Přelomil pečeť a spěšně roztrhl obálku. Objevila se černá krabička, plochá, lakovaná.Víčko bylo zdobeno dvěma bambusovými stvoly s chomáčem listů v nádherném reliéfu ze zlatého laku.
Vzor byl zasazen do ornamentálního rámce, vykládaného perletí. Byla to nádherná ruční práce.