My vstupujeme znovu do scény, v níž soudce Ti spolu s Ma Žungem a Ťiao Tajem otevřou víko jedné z rakví, jež objevili v Chrámu Bílého mraku.

Soudce Ti si spěšně zakryl šátkem ústa a nos. Zvedl svíci a zkoumavě se zahleděl do tváře mrtvého. Ma Žung a Ťiao Taj mu nahlíželi přes rameno, protože zvědavost byla silnější, než jejich děs. Soudce se přesvědčoval, že toto je skutečně muž, kterého potkal na chodbě. Na tváři měl týž pyšný výraz, tenké obočí, malý nos a na levé tváři mateřské znamínko. Podobnost byla dokonalá, nebyl to žádný podvod. V pustém domě se setkal s duchem.

Odstoupil a naznačil Ma Žungovi a Ťiao Tajovi, aby přiklopili víko. Pak zhasl svíci. „Nepůjdeme stejnou cestou, jakou jsme se přišli," sdělil suše.

Šli podél zdi, obklopující chrámový komplex a drželi se v jejím stínu, dokud se před nimi nevynořila brána. Pak zeď přelezli, šli po cestě a drželi se raději v blízkosti stromů. Nikoho nespatřili. Po chvíli spěšně přeběhli a zašli do lesíka, který je dělil od potoka.

Seržant Chung ležel na dně loďky a tvrdě spal. Soudce Ti ho probudil a pomohl Ma Žungovi a Ťiao Tajovi dostrkat loďku na vodu.

Právě když se Ma Žung chystal nasednou, přes temnou hladinu k nim dolehl pronikavý hlas. Kdosi zpíval fistulí: „Měsíci, ach, měsíci stříbrný..."

Loďka mířila k Vodní bráně. Zpěvák seděl u kormidla a zvolna mával rukama nahoru a dolů.

„To konečně jede domů náš opilý básník Po Kaj," zabručel Ma Žung. „Dáme mu kousek náskok."

Vstupujeme do kapitoly osmé, v níž bohatý rejdař hlásí, že se mu ztratila žena. Soudce rekonstruuje setkání dvou osob

Soudce Ti byl vzhůru dávno před úsvitem. Po návratu z chrámu se cítil vyčerpaný, ale přesto spal velice špatně. Dvakrát se mu zdálo, že u jeho lůžka stojí mrtvý soudce. Když se probudil, viděl, že v místnosti nikdo není. Nakonec vstal, rozsvítil svíci a usedl k psacímu stolu. Vstoupil seržant Chung s konvicí čaje. Oznámil, že Ma Žung a Ťiao Taj už odešli, aby dohlédli na opravu Vodní brány a pořádně prozkoumali břeh kanálu, kde byli svědky přepadení v mlze. Budou se snažit, aby se vrátili včas na dopolední zasedání. Pak přišel Tchangův sluha a oznámil, že pán dostal v noci horečku, ale přijde hned, jak se mu uleví.

„Sám se necítím nejlíp!" zabručel soudce Ti. Dychtivě vypil dva šálky čaje a pokračoval: „Už bych tu měl rád svoje knihy. Existuje bohatá literatura, pojednávající o fenoménu duchů a lidí vtělených do tygrů, ale bohužel jsem jí nevěnoval zvláštní pozornost. A náčelník si, Chungu, nemůže dovolit zanedbat žádnou oblast vědění! Ale k věci: co ti včera řekl Tchang o programu dnešího dopoledního zasedání?"

„Moc toho není, vaše Ctihodnosti," ujistil ho seržant. „Máme oznámit rozhodnutí v rozepři mezi dvěma rolníky o hranici jejich polností. To je všechno." Podal soudci spis.

Soudce do něho nahlédl a řekl:

„Naštěstí je to jednoduché. Skončíme zasedání, hned jak ten případ vyřídíme. Máme tu další naléhavé záležitosti!"

Soudce Ti vstal a seržant mu pomohl obléci úřední roucho z temně zeleného brokátu. Sotva soudce vyměnil domácí čapku za černou soudovskou čepici s tuhými křidélky, rozlehly se po celé budově tři údery gongu, které ohlašovaly začátek dopoledního zasedání.