Soudce jsme minule opustili ve chvíli, kdy ukončil debatu s rejdařem Ž´ Penem.

Když o chvíli později šel soudce Ti přes nádvoří, potkal Ma Žunga a Tiao Taje.

„Pojďte se mnou do pracovny, čeká tam Kim Sang", sdělil jim soudce.

Cestou je stručně seznámil se zmizením paní Kuo. Chung rozprávěl s pohledným, asi pětadvacetiletým mladíkem. Když ho soudci představil, Ti se zeptal:

"Podle tvého jména soudím, že jsi korejského původu?"

„Zajisté, Vaše Ctihodnosti," odpověděl Kim Sang uctivě. „Narodil jsem se tady, v korejské čtvrti. Protože pan Ku zaměstnává hodně korejských námořníků, přijal mě do služeb, abych na ně dohlížel a zároveň tlumočil."

Soudce pokýval hlavou. Vzal si od seržanta Chunga poznámky a pečlivě pročetl, co Kim Sang vypověděl. Pak je podal Ma Žungovi a Ťiao Tajovi a obrátil se na Chunga:

„Nebyl Fan Čung také naposledy spatřen čtrnáctého a také brzy odpoledne?

"Ano, Vaše Ctihodnosti," odpověděl seržant. „Fanův nájemce tvrdí, že Fan opustil statek hned po obědě v doprovodu svého sluhy Wua a odjel západním směrem."

„Tady píšeš, že dům doktora Caa se nachází také v těch končinách," pokračoval soudce. „Hned si to ověříme. Podej mi mapu okresu!"

Chung rozvinul na stole velkou obrázkovou mapu, Ti vzal štětec a udělal na jednom místě v oblasti západně od města kruh. Ukázal na dům doktora Caa a řekl:

„Tak se podívejte. Čtrnáctého po obědě vyjela z tohoto domu paní Ku západním směrem. Na první křižovatce se dala doprava. Kde ji opustil její bratr, Kime?"

„Když míjeli tenhle lesík, v místě, kde se spojují ty dvě venkovské cesty, pane," odpověděl Kim Sang.¨

„Správně"! řekl soudce Ti. „Dále – Fanův nájemce říká, že Fan Čung odjel v přibližně stejné době a vydal se západním směrem. Proč se nedal na východ, tou cestou, která vede z jeho hospodářství rovnou do města?"

„Na mapě skutečně vypadá kratší, Vaše Ctihodnosti," řekl Kim Sang. „Ale je to moc špatná cesta. Vlastně jen úvoz a po dešti se tudy vůbec neprojede. Kdyby byl jel Fan touhle zkratkou, trvalo by mu to ve skutečnosti déle než zajížďka po silnici."

„Chápu", řekl soudce Ti. Chopil se znovu štětce a udělal znaménko na úseku mezi křižovatkou vesnických cest a silnicí.

„Nevěřím v náhodné shody okolností," řekl. „Můžeme patrně předpokládat, že se paní Ku a Fan Čung na tomto místě setkali. Znali se, Kime?"

Kim Sang poněkud zaváhal. Potom řekl:

„Pokud vím, tak ne, Vaše Ctihodnosti. Ale když tak vidím, jak blízko je Fanův statek domu doktora Caa, řekl bych, že když paní Ku ještě bydlela u svých rodičů, mohla se s Fan Čungem někdy setkat."

„Tak to je snad všechno," řekl soudce Ti. „Poskytl jsi nám velice cenné informace, Kime. Uvidíme, co se dá dělat. Můžeš jít.

Když Kim Sang odešel, pohlédl soudce významně na tři pomocníky. Sešpulil ústa a řekl:

„A připočteme-li to, co řekl o Fanovi hostinský, myslím, že je závěr nabíledni".

Seržant Chung se zatvářil pochybovačně. „Kdyby spolu utekli, Vaše Ctihodnosti, museli by je přece vidět strážníci na silnici."

Ťiao Taj vstal a zadíval se na mapu. „Ať se stalo cokoli, odehrálo se to přímo před opuštěným chrámem."

Soudce se energicky zvedl. „Nemá smysl uvažovat, dokud to místo sami neprozkoumáme a dokud nepohovoříme s doktorem Caem a Fanovým nájemcem. Vypravíme se tam hned."