Rolníci, kteří pracovali na polích za západní městskou bránou, zvedali hlavy a užasle zírali na kavalkádu, která se přehnala po polní cestě kolem nich. V čele jel soudce Ti a za ním seržant Chung, Ma Žung a Ťiao Taj. Následoval je velitel biřiců a deset jeho mužů, všichni v sedle.

Soudce Ti rozhodl, že to k Fan Čungovu hospodářství vezmou zkratkou. Ale brzy zjistil, že měl Kim Sang pravdu. Byla to opravdu mizerná cesta.

Když minuli morušový hájek, pobídl velitel biřiců koně do pole a zamířil k soudci v čele. Ukázal na rolnické stavení na pahorku před nimi a řekl servilně: „Tohle je Fanův statek, vaše Ctihodnosti."

Soudce na něho vyčítavě pohlédl a řekl přísně:

„Nedusej sedlákům po poli, veliteli! Vím, že je to Fanův statek, dal jsem si tu práci a koukl se na mapu.l"

Dorazili k doškové chajdě při cestě a soudce Ti seskočil z koně. Odtud se vinula pěšina k rolnickému stavení. Soudce přikázal veliteli biřiců, aby tu se svými lidmi počkal, a sám se se třemi pomocníky vypravil do stavení pěšky.

Cestou kolem chajdy Ma Žung kopnutím otevřel dveře, uvnitř byla hromada otepí.

„Člověk nikdy neví"! řekl a chtěl je zase zavřít.

Ale soudce ho odstrčil, mezi suchými větve zahlédl cosi bílého. Zvedl to a ukázal ostatním. Byl to vyšívaný dámský kapesníček a ještě lehce voněl pižmem.

„Takovéhle ženy na polích zpravidla nenosí," poznamenal a pečlivě jej uložil do rukávu.

Všichni čtyři kráčeli k stavení. Bylo nízké a sestávala se ze dvou místnostní. O kousek dál stála stodola. Přede dveřmi domu stál vysoký muž v záplatovaném modrém šatu a brousil kosu. Soudce Ti šel k němu a řekl stručně:

„Jsem peng-lajský okresní náčelník. Zaveď nás dovnitř!"

Drobná očka v mužově nevlídné tváři přeskakovala ze soudce na tři muže, kteří ho doprovázeli. Neohrabaně se uklonil a zavedl je do domu.

Soudce Ti se opřel o stůl a přikázal rolníkovi, aby uvedl své jméno a jména osob, které tu žijí.

„Tato osoba," řekl rolník mrzutě, „se jmenuje Pej Čchiu a je nájemcem na hospodářství pana Fan Čunga od soudu. Žena mi zemřela před dvěma roky. Žije tu se mnou moje dcera Su-niang. Vaří a pomáhá mi pracovat na poli."

Vzdorně pohlédl na soudce zpod houští svého obočí. Soudce Ti si pomyslel, že tenhle snědý chlapík se širokými přiohnutými zády a dlouhými svalnatými pažemi nepůsobí nejlepším dojmem.

„Pověz mi o návštěvě svého pána."

Pej Čchiu poškubával roztřepeným koncem vybledlého límce.

„Přišel sem čtrnáctýho," odpovídal nevlídně, „zrovna jsme se Su-niang jedli polední rýži. Řek jsem si mu o peníze, abych moh koupit nový osivo do zásoby. Povídal, že nedá. Poručil Wuovi, aby se kouk do stodoly. Ten darebák hlásil, že je tam ještě půl pytle. Pán se rozesmál. Pak odjeli – na západ, k silnici. To je všechno. Už jsem to řek biřicovi." Díval se do země.

Soudce Ti si ho mlčky prohlížel. Najednou vypálil:

"Podívej se svému náčelníkovi do očí, Pej Čchiu! A řekni mi, co se stalo s tou ženou"!

Rolník zíral za soudce ohromeně. Pak se otočil a vrhl se ke dveřím. Ma Žung po něm skočil, chytl ho za límec a dotáhl zpět. Přiměl ho, aby před soudcem poklekl.

„Já jsem to neudělal"? volal nájemce. „Všechno vysvětlím, vaše milosti", kvílel Pej Čchiu a lomil rukama.

„Tak spusť!" přikázal soudce stroze.