Minule jsme opustili vyprávění ve chvíli, kdy Pej Čchiu skončil svůj příběh o tom, jak objevil dvě mrtvoly, které ovšem později – jak tvrdí – zmizely.

Soudce Ti si poškubával knírem. Pak rolníkovi řekl:

„Vstaň a zaveď nás k těm moruším"!

Zatímco se Pen Čchiu spěšně sbíral ze země, zašeptal Ťiao Taj soudci:

„Toho Wua, Fanova sluhu, jsme potkali cestou do Peng-laj, pane! Zeptejte se na koně."

Soudce přikázal rolníkovi, aby popsal koně svého pána a jeho ženy. Pej řekl, že Fan jel na grošákovi a paní na koni s lysinou. Soudce souhlasně kývl hlavou a přikázal Pej Čchiuovi, aby je teď zavedl k moruším.

Bylo to pár kroků. Pak Čchiu ukázal na jedno místo v podrostu. „Támhle jsem ty mrtvoly šoup!" oznámil.

Ma Žung se sehnul a prohlížel suché listy. Pár jich vzal do ruky a ukázal je soudci. „Ty tmavé skvrny jsou určitě od krve."

„Vy dva byste to měli tam pod těmi stromy prohledat," řekl soudce. „Není vyloučeno, že ten ničema lže."

Pej Čchiu se začal bránit, ale soudce si ho nevšímal. Zamyšleně si pohrával s licousy a pak řekl Chungovi:

„Obávám se, Chungu, že tahle záležitost nebude tak jednoduchá, jak se zdá. Ten člověk, kterého jsme potkali cestou, nevypadal na vraha, co chladnokrevně podřízne dvěma lidem krk a pak zmizí s penězi a s koňmi. Připadal mi spíš jako člověk, který beznadějně propadl panice."

Po chvíli zvuk praskajících větviček ohlašoval návrat Ma Žunga a Ťiao Taje. Ma Žung mával rezavým rýčem a rozčileně volal:

„Uprostřed je mýtina. Vypadá to, jako by tam nedávno někdo něco zahrabal. A tohle jsem našel. Leželo to pod stromem."

„Dej rýč Pejovi! Ať ten ničema sám vybrabe to, co zahrabal. A ukaž mi, kde to je."

Ma Žung se pustil podrostem. Proplétali se mezi stromy a Ťiao taj za sebou táhl rolníka, který byl úplně bez sebe.

Uprostřed mýtiny byl skutečně kus zkypřené půdy.

„Pusť se do práce!" křikl soudce na Peje.

Rolník si ze zvyku plivl do dlaní a začal odhazovat kyprou zemi. Objevil se zablácený bílý šat. Za pomoci Ťiao Taje vytáhle Ma Žung z jámy mužské tělo a položil je na suché listí. Byla to mrtvola staršího muže s vyholenou hlavou, oblečeného pouze ve spodní šat.

„To je budhistický mnich!" zvolal seržant Chung.

„Kopej dál!" vybídl soudce drsně rolníka.

Náhle Pej Čchiu upustil rýč. Vydechl: „Tohle je pán!"

Ťiao Taj s Ma Žungem vytáhli z jámy nahé tělo velkého muže. Museli postupovat opatrně, protože hlava byla od trupu téměř oddělena. Na hrudi byla masa sražené krve. Ma Žung hleděl se zájmem na mohutné svaly mrtvého a řekl obdivně: „To byl ale udělanej chlap!"

„Vykopej svou třetí oběť!" vybídl soudce Pej Čchiua.

Rolník zabodl rýč do země, ale ten zazvonil, jak narazil na skálu. Žádná další mrtvola tam nebyla. Hleděl užasle na soudce.

„Cos udělal s tou ženou, darebáku?" rozkřikl se na něho soudce Ti.

„Přísahám, že nic nevím"! bránil se rolník. „Přivez jsem jenom pána a jeho ženu. Nechal jsem je v křoví. Já tu nikoho nezahrabal. Tady toho plešouna jsem nikdá neviděl. Přísahám, že je to pravda"!

„Co se tu děje?" promluvil někdo kultivovaným hlasem za soudcovými zády.

Soudce se otočil a uviděl kulaťoučkého muže, oblečeného v nádherný fialový šat z brokátu vyšívaného zlatem. Spodní polovinu tváře mu téměř zakrýval dlouhý knír. Na hlavě měl vysokou průsvitnou čapku doktora literatury. Vrhl na soudce rychlý pohled, pak zasunul ruce uctivě do širokých rukávů a hluboce s uklonil.