V minulé části jsem byl svědky rozhovoru soudce Ti s mladým bratrem zmizelé ženy. Soudce mu slíbil, že udělá vše, aby ji našel. Pak odjel zpět do města.

Když přijeli k soudu, přikázal soudce Ti seržantu Chungovi, aby zavedl venkovanku Sun-niang na strážnici a dohlédl na ni do začátku zasedání.

Ma Žung a Ťiao Taj na něho čekali v pracovně.

„Našli jsme rohož a zakrvácené šatstvo ve stodole a taky ten srp," hlásil Ma Žung. „Ženské šaty odpovídají popisu pana Kua. Poslal jsem biřice do chrámu Bílého mraku se vzkazem, aby sem někdo přišel. Musíme zjistit, co je zač ten mrtvej plešoun, kterýho jsme našli. Mrtvoly teď prohlíží ohledač. Toho ťulpase Peje jsme posadili do vězení."

Soudce přijal hlášení kývnutím hlavy. „Nastoupil Tchnag do práce?" zeptal se.

„Poslali jsme písaře, aby mu řekl o Fanovi," odpověděl Ťiao Taj. „Myslím, že tu bude co nevidět. Dozvěděl jste se něco od toho tlustýho doktora, pane?"

Soudce Ti to příjemně překvapilo. Bylo to poprvé, co se jeden z těch dvou pozoruhodných chlapíků na něco zeptal. Zřejmě je práce začíná zajímat.

„Moc ne," odpověděl. „Jenom tolik, že ten doktor Cao je náfuka a hlupák. A lže, jak když tiskne! Vůbec nemůžeme vyloučit, že se jeho dcera znala před sňatkem s Fan Čungem, a její bratr si myslí, že s panem Kuem nebyla šťastná. Ale stejně mi je celá ta věc záhadou! Možná že výslech Peje a jeho dcery do toho vnese trochu světla. A teď napíšu oběžník pro všechny civilní a vojenské úřady v naší provincii a požádám je o zatčení Fanova sluhy Wua."

„Chytnou ho, jakmile se pokusí prodat ty dva koně," podotkl Ma Žung. „Koňští handlíři jsou dobře organizovaní. Udržují mezi sebou těsné spojení a navíc jsou ve styku s úřady. Kromě toho koním vypalujou podle určitýho systému značky. Prodat ukradenýho koně není pro nováčka nic lehkýho! Aspoň jsem to tak vždycky slýchal," dodal ctnostně.

Soudce Ti se usmál. Vzal štětec a rychle napsal oběžník. Zavolal písaře a přikázal mu, aby jej opsat a ihned rozeslal.

Pak zazněl gong a Ma Žung hbitě pomohl soudci obléci úřední šat.

Zpráva o nalezení Fanova těla se už roznesla po městě. Soudní síň byla plná zvědavců.

Soudce napsal pokyn pro správce vězení a biřic předvedl Pej Čchiua. Soudce mu přikázal, aby zopakoval svou výpověď, kterou potom písař přečetl. Když Pej potvrdil její správnost a otiskl na ni svůj palec, soudce pravil: „I pokud jsi mluvil pravdu, Pej Čchiu, jsi stále ještě vinen tím, že jsi věc neohlásil a že jsi se pokusil zatajit vraždu. Zůstaneš ve vězení až do mého konečného rozhodnutí. Teď chci slyšet zprávu ohledače mrtvol."

Pej Čchiu byl odveden a před soudcovským stolem poklekl doktor Šen.

„Tato osoba," začal, „pečlivě ohledala tělo muže, jenž byl identifikován jako Fan Čung, přednosta písařů. Zjistil jsem, že byl zabit jednou ranou ostrého nástroje, který mu prořízl hrdlo. Ohledal jsem rovněž tělo mnicha, kterého identifikoval převor chrámu Bílého mraku jako almužníka tohoto chrámu C´chaje. Na jeho těle nejsou patrná žádná zranění, modřiny ani jiné známky násilí a ani žádné stopy jedu. Úmrtí bych připsal na vrub náhlému selhání srdce."

Doktor Šen vstal a položil psanou zprávu o provedení autopsie na stůl. Soudce jej propustil a ohlásil, že nyní vyslechne slečnu Pej Su-niang.

Seržant Chung ji dovedl před soudovský stůl. Umyla si tvář a učesala vlasy, takže nepostrádala jistého půvabu.

Dívka byla velice neklidná, ale soudce ji trpělivými otázkami přiměl k tomu, aby znovu vyprávěla o Fanovi a oné ženě.