Naposledy jsme opustili Ma Žunga, Ťiao Taje a seržanta Chunga ve chvíli, kdy zamířili do Zahrady devíti květů.

Když vstoupili do restaurace, viděli, že u rohového stolu sedí spolu Po Kaj a Kim Sang. Před nimi stály dva džbány s vínem. Po Kaj měl čapku značně posunutou do týla. Zdálo se, že je vlídně naladěný.

„Vítejte, přátelé!" volal vesele. „Jen pojďte a přisedněte k nám. Kim Sang zrovna přišel, můžete se společně s ním pokusit dohnat mě!"

Ma Žung k němu došel a řekl přísně:

„Včera večer jste byl zhvízdanej jak andulka. Hluboce jste mě a mýho přítele urazil a rušil jste klid ječením nemravných písniček. Odsuzuju vás k placení vína! Jídlo si beru na starost já." Všichni se smáli. Majitel přinesl prosté, ale chutné jídlo a pět mužů vypilo několik džbánků vína. Když Po Kaj objednal nový džbán, seržant Chung vstal a řekl:

„Měli bychom se vrátit k soudu. Náš soudce je už jistě zpátky."

„Vznešená Nebesa"! zvolal Ma Žung. „Ovšem! Musíme podat hlášení o tom chrámu!"

„Byli jste snad vy dva konečně osvíceni?" vyptával se Po Kaj nevěřícně. „Mohu vědět, který chrám jste pocitli svými modlitbami?"

„Dopadli jsme v opuštěným chrámu A Kuanga," řekl Ma Žung. „A dnes je tenhle chrám určitě opuštěný! Nezůstalo tam nic než hromada polámaných poutnických berel."

„Velice důležitá stopa!" řekl Kim Sang se smíchem. Po Kaj chtěl vyprovodit tři muže k soudu, ale Kim Sang naléhal: „Pobuďte ještě chvíli na tomhle pohostinném místě, Po Kaji, a dejme si ještě pár džbánečků!"

Po Kaj váhal. Pak si zase sedl a řekl:

„Dobrá, tak si tedy ještě přihneme, ale to je poslední kapka!"

Tři muži zastihli soudce Ti samotného u stolu v pracovně. Seržantu Chungovi neušlo, že je bledý a vypadá unaveně. Ale rozzářil se, když vyslechl Ma Žungovu zprávu o tom, jak objevili A Kuanga.

„Takže moje teorie o vraždě omylem byla správná," řekl. „Ale je tu pořád ještě problém s tou ženou. A Kuang zmizel hned po vraždě a nevzal ani příruční pokladnu. Co se dělo po jeho útěku, nevěděl. Ten zlodějský sluha Wu možná alespoň zahlédl třetí osobu, která je určitě do téhle záležitosti zapletená. To se časem dozvíme, jen co bude dopaden."

„Důkladně jsme prohledali celý chrám a ten proužek lesa kolem," řekl Ma Žung. „Ale žádnou mrtvou ženu jsme tam neobjevili. Našli jsme jen hromadu polámaných berel, jaké obyčejně nosí mniši. Byly vzadu za oltářním stolem."

Soudce se napřímil v křesle.

„Mnišské hole?" zeptal se nedůvěřivě.

„Nic než staré odložené hole, pane," ujistil ho Ťiao Taj. „A všechny byly polámané."

„To je zajímavý nález," řekl soudce po chvíli. Hluboce se zamyslel. Pak se zvedl a řekl Ťiao Tajovi a Ma Žungovi: „Vy dva máte za sebou perný den. Jděte si teď odpočinout a pěkně se vyspěte. Já tu ještě chvíli pobudu a pohovořím s Chungem."

Po odchodu obou hromotluků se Ti usadil zase v křesle a vylíčil sežantovi příhodu s uvolněným prknem v chrámu Bílého mraku. „Opakuji," řekl nakonec, „že to byl záměrný pokus zabít mě!"

Chung vrhl na svého pána starostlivý pohled.

„Na druhé straně," řekl, „mohlo být to prkno skutečně prožrané červotočem. A když na ně vaše Ctihodnost stoupla plnou vahou..."

„Jenomže to se nestalo!" přerušil ho soudce. „Jenom jsem se ho dotkl nohou na zkoušku." Když viděl Chungův nechápavý pohled, dodal rychle: „Zrovna když jsem se na ně chystal šlápnout, uviděl jsem ducha mrtvého správce."

Do pracovny dolehlo prásknutí dveří, které se někde v domě zabouchly.